„Není však všem dnům konec. Už víme, jak na to a příští rok se nebudeme bát dojet do Brna pro vítězství.“

Těmito slovy končil článek, který napsal profesor Ludvík Indrák o minulém ročníku soutěže Merkur perFEKT Challange.

Je 21. listopadu 2017, 5 hodin ráno a náš soutěžní tým z Gymnázia Františka Palackého opět vyráží do Brna, aby získal to, co mu minulý rok o vlásek uniklo – vítězství. Mužstvo tvořené čtyřmi členy ze třídy 4. E – Markem Černochem jakožto kapitánem, Lukášem Komendou, Dávidem Jenčem a Matyášem Baraňákem (náhradník za Pavla Jelínka, který se tohoto ročníku nemohl zúčastnit z důvodu lodních zkoušek) doráží na vlakové nádraží ve Valašském Meziříčí a společně s jejich třídním profesorem Pavlem Novosádem nastupují na vlak do Brna. Cesta je poklidná a doprovázejí ji vtipné zážitky se spolucestujícími.

Soutěž se stejně jako minulý rok koná na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, kde se již pátým rokem sjíždí technicky zaměření studenti středních škol z celé republiky, aby ukázali, že jsou co k čemu. Opět bylo na výběr z devíti problematik, ze kterých si každý tým zvolí tři, a z těch je pak jedna vylosována a přidělena každému týmu. Po rozdělení týmů na skupiny stejného zadání se všichni odebírají na pracoviště a po krátké instruktáži začínají pracovat. Naše letošní zadání nese název Pásovec řízený barevnými značkami na dráze. Výsledkem by měl být pásovec, který projede soutěžní dráhou, kterou tvoří zatáčky a dřevěné překážky. K tomu mu mají pomoci senzory a černé a bílé značky na zemi.

Pracovat jsme začali s velkým nasazením a Lukáš se všechno snažil dělat rychle, což se, jak jsme zjistili, ne vždy vyplácí. Každopádně za hodinu byl pásovec na světě. Poté přišel čas na elektroniku a programování, což byla hlavně Markova práce. Ten skoro bez jediného slova program hravě sestavil. Po zapojení všech drátků a součástek jsme měli téměř hotovo, nyní už jen zbývalo postavit pásovce na dráhu a modlit se, aby dojel do cíle. To se ale nestalo. Vozidlo dojelo k první překážce, kterou sice zvládlo pokořit, ale následně se nevytočilo dostatečně na to, aby dojelo k další zatáčce. Na řadu přišla metoda pokus omyl, kdy jsme upravovali program a konstrukci vozítka, kvůli prokluzování pásů na značkách. I s tímto problémem jsme se ale vypořádali a nakonec pásovec šťastně dojel do cíle. Všech se zmocnil pocit nepopsatelné radosti, když jsme na tabuli napsali název našeho týmu jako první.

Nakonec nás čekalo slavnostní ukončení a raut. Možná se ptáte, co jsme vlastně vyhráli. Skutečnou výhrou pro mě byl den strávený s mými skvělými spolužáky, který jsem si nesmírně užil. A slyšet, jak v aule FEKT VUT přede všemi říkají: „Na prvním místě se umístil tým Kytiti mytiti!“ je taky skvělý pocit.

Ovšem není všem dnům konec a v únoru následujícího roku se těšíme na grand finále, kde se s vítězi ostatních kategorií utkáme o putovní pohár soutěže.

P. S. Je opravdu velký.

Dávid Jenčo, 4. E