Gymnázium Františka Palackého ve Valašském Meziříčí je jedna z nejstarších českých středních škol na Moravě. Snad největší zásluhu o její vznik má městské představenstvo, které na svém zasedání dne 17. 2. 1871 požádalo prostřednictvím okresního hejtmanství ve Valašském Meziříčí tehdejší ministerstvo osvěty a vyučování ve Vídni o zřízení nižšího reálného gymnázia. Hlavními iniciátory tohoto rozhodnutí byli advokát dr. Alois Mikyška a starosta města Josef Müller. Žádost byla podána dne 30. 3. 1871 jménem soudních okresů valašskomeziříčského, rožnovského, vsetínského, valašskoklobouckého, vizovického, novojičínského a frenštátského. Město navíc na sebe vzalo povinnosti, které ze založení školy vyplývaly, tzn. postavení budovy a vytvoření podmínek pro její provoz.

Výnosem ze dne 14. srpna 1871 schválil císař František Josef I. dvě nižší třídy s vyučovacím jazykem slovanským. Vyučování bylo zahájeno. Prvním ředitelem se stal prof. Alois Kaplan, který do té doby vyučoval na německé reálce v Olomouci. Do školy bylo přijato 66 studentů. Ti museli prozatím navštěvovat třídy v soukromých domech na dnešní Pospíšilově ulici. Město si však bylo vědomo svých povinností. V listopadu 1871 zahájilo jednání o půjčce a o vykoupení domků a parcel, na nichž měla být zahájena stavba budovy gymnázia. Projekt byl dílem architekta Antonína Grušky. Ten dal budově novorenesanční podobu, jak bylo ostatně v době historizujících slohů druhé poloviny 19. století obvyklé. Přípravné práce začaly na jaře 1872 a vlastní stavba v září téhož roku. O značném úsilí stavebníků svědčí to, že již na konci prázdnin 1875 se škola z prozatímních prostor přestěhovala do své budovy a na počátku září v ní byla zahájena výuka. Nevýhodou bylo, že přízemí bylo dáno odborné škole pro zpracování dřeva. Na dlouhou dobu byla škola jediným českým gymnáziem na severovýchodní Moravě. O jejím významu byl jistě přesvědčen i hodslavický rodák, historik František Palacký, který v roce 1873 navštívil staveniště školy.

Po svém založení se gymnázium potýkalo s řadou problémů. Především muselo bojovat proti poněmčení, které bylo prosazováno nepočetnou německou menšinou žijící ve městě. O nebezpečnosti těchto snah svědčí osud gymnázia v Hranicích, založeného rovněž v roce 1871, které bylo po dvou letech své existence přeměněno na německé. Ředitel Alois Kaplan byl nakonec nucen zřídit v roce 1875 německé pobočky, ty však byly v roce 1883 pro nedostatek žáků zrušeny. Současně probíhal zápas o povýšení školy na osmitřídní gymnázium. To bylo povoleno v roce 1880.O tři roky později maturovalo prvních 51 oktavánů.

Existence českého gymnázia ve Valašském Meziříčí byla ohrožena koncem 80. let nařízením ministra Gautsche, které mělo za cíl omezit počet českých středních škol. Počet žáků byl přitom uměle snižován. Ve školním roce 1889/1890 dosáhl svého minima, pouhých 184 studentů. Postupně se však jejich počet zvyšoval a na konci století se pohyboval okolo 300.

Na počátku 20. století se studenti gymnázia pod vedením prof. dr. Václava Dědiny a Víta Hřivny aktivně účastnili předvolebních bojů v letech 1907 a 1911. Nepochybně i oni měli zásluhu na zvolení T. G. Masaryka poslancem Říšské rady ve Vídni za východomoravská města v čele s Valašským Meziříčím. Protirakouské smýšlení studentů a jejich drobné provokace se na počátku první světové války málem staly důvodem pro zrušení školy.

Válka zasáhla do života gymnázia velmi nepříznivě. Budova byla využita jako vojenský lazaret pro raněné rakousko-uherské vojáky. Léčeni zde však byli i vojáci turečtí. Vyučování bylo přeloženo do budovy dívčího reálného gymnázia a do obecné školy. Vnitřní zařízení a sbírky byly postupně zcela devastovány. Škody byly takového rozsahu, že po skončení války mohla být výuka v budově obnovována postupně a v plné míře byla obnovena až v lednu 1920.

Nové naděje přináší vznik samostatného státu, škola se stává státním reálným gymnáziem. Své první půlstoletí slaví v roce 1921 stále ještě jako škola chlapecká. Teprve o rok později je k ní připojeno reformní dívčí gymnázium, které bylo ve Valašském Meziříčí založeno v roce 1907 jako první v tehdejším Rakousku. Významnou událostí byla návštěva prezidenta T. G. Masaryka ve Val. Meziříčí v červnu 1924. Při této příležitosti navštívil prezident i gymnázium, kde zhlédl výstavu prací žáků odborné školy. Úskalími první světové války provedl gymnázium úspěšně ředitel Karel Svoboda, který svou funkci zastával v letech 1913 - 1929. Po odchodu do důchodu byl vystřídán dr. Karlem Bořeckým. Ten byl nucen řídit školu ve zhoršených podmínkách hospodářské krize. Zvláště akutním problémem se stala oprava školní budovy. Ta nebyla ještě na počátku 30. let připojena na vodovod a rovněž kanalizační systém byl v naprosto nevyhovujícím stavu. Gymnázium požádalo o státní dotaci, nebylo mu však vyhověno, protože město Valašské Meziříčí dostalo finanční příspěvek na stavbu učitelského ústavu. Tento nepříznivý stav byl překonán až po nástupu nového ředitele prof. Františka Nedbálka v roce 1937. Díky jeho organizačním schopnostem a za finanční pomoci městské spořitelny, městské rady a rodičů byla škola uvedena do žádoucího stavu. V roce 1935 se gymnázium zúčastnilo svou expozicí výstavy práce a kultury, která byla nejvýznamnější společenskou akcí města a okolí ve 30. letech. V roce 1936 dostala škola čestný název Státní československé reálné gymnázium Františka Palackého. V období mezi válkami bylo gymnázium centrem kulturního a společenského života ve městě. Týká se to zvláště ochotnického divadla, které ve Valašském Meziříčí mělo několik scén. K jejich velmi solidní úrovni přispívali nemalou měrou i studenti školy. Vcelku poklidná atmosféra první republiky vzala za své v roce 1938. Po zářijové mobilizaci byla školní budova na krátkou dobu zabrána čs. armádou. Po odtržení pohraničí prudce narostl počet žáků, kteří přicházeli ze zabraných území. Na konci školního roku 1938/1939 jich mělo gymnázium 850.

Tragické období okupace začalo obsazením školy německými vojáky, kteří ji opustili až po měsíci. V rámci germanizačního útlaku je neustále snižován počet žáků, vyučování je omezováno. Součástí postupné likvidace středních škol bylo i totální nasazení žáků nejvyšších tříd. V roce 1940 byl gestapem zatčen ředitel gymnázia František Nedbálek, který byl aktivně zapojen do protinacistického odboje. Za svou činnost byl v roce 1942 odsouzen k trestu smrti a 22. 4. 1943 popraven. Jeho osobnost dnes připomíná pamětní deska, umístěná v interiéru školy. Byly však i další oběti z řad profesorů i žáků a absolventů gymnázia, včetně těch, kteří zahynuli na základě nelidských rasových zákonů. Celkově šlo o 58 osob. Z nich připomeňme alespoň absolventa z roku 1939 Ivana Kolaříka, který byl členem paradesantní skupiny připravující atentát na Heydricha. V době nacistického teroru si v dubnu 1942 vzal v bezvýchodné situaci život. V listopadu 1944 byli studenti ze školy vyhnáni a budova byla používána pro účely německé armády. Vyučování probíhalo v náhradních prostorách krásenské měšťanské školy. Od ledna 1945 byla výuka přestěhována do prostor Janyškovy továrny na klobouky vždy pouze na jedno dopoledne v týdnu. V dubnu po náletech na město bylo vyučování zcela zastaveno. Budova školy byla při náletech poškozena. V této době zde byli ubytováni zákopoví dělníci, kteří dílo zkázy dokončili.
V roce 1948, po nástupu totalitního režimu, dochází ke změně koncepce středoškolského studia. Prosazením tzv. jednotné školy je gymnázium převedeno na čtyřleté studium a zároveň se stěhuje do budovy bývalého učitelského ústavu, dnes ZŠ Šafaříkova. V roce 1953 se mění na jedenáctiletou střední školu a tím také bohužel ztrácí svůj čestný název. Další nepříliš šťastná reorganizace mění JSŠ na dvanáctiletou a počátkem 60. let na střední všeobecně vzdělávací školu. Konečně v roce 1968 je opět obnoveno čtyřleté gymnázium. Tragickou kapitolou v dějinách školy po únoru 1948 se stává poprava jednoho z nejvýznamnějších absolventů Záviše Kalandry, který byl odsouzen v procesu s dr. Miladou Horákovou. Osudy gymnázia jsou pochopitelně poznamenány všemi neduhy doby, život studentů je vtěsnán do šablony ČSM, ideologická a třídní hlediska se stávají rozhodujícími. Zároveň však vznikají i některé tradice, které studentům a jejich učitelům přinášejí většinou radostné chvíle. Od roku 1949 mezi ně patří chmelové brigády na Žatecku. Přes všechny nedostatky byla sklizeň chmele událostí, na kterou se nezapomíná. Specifická atmosféra vytvořila pevná pouta studentských přátelství a kuriózní poměry otevřely mnohým oči. Poslední "starci na chmelu" se účastnili brigády v roce 1993. Tradicí se také staly od roku 1953 studentské vánoční večírky, které přežily všechny společenské změny a dodnes patří k nejnavštěvovanějším akcím. Od roku 1959 začínají první přátelské kontakty se slovenským gymnáziem v Šahách. Ty se v následujících letech staly pravidelnou součástí života školy. Vzájemné návštěvy, sportovní turnaje a společenské akce obou škol existují stále i po rozdělení společného státu. Věřme, že budou pokračovat i nadále.

V roce 1959 vzniká i další pravidelná akce. Tehdy, z iniciativy pozdějšího ředitele prof. Františka Vlkovského a prof. Karla Cmajdálky, odjíždějí žáci maturitního ročníku na první vlastivědnou exkurzi do Prahy. Od té doby bez přerušení tato tradice trvá. Návštěvy pražských divadel, kulturních a historických památek, Karlovy univerzity a mnoha dalších míst měly a mají i v současnosti vysokou poznávací i společenskou úroveň. Se jménem prof. Vlkovského je spojeno i zahájení velmi dobré spolupráce gymnázia s vysokými školami. Ta se pak rozvíjí i po nástupu nového ředitele prof. Zdeňka Hrdého a přetrvává až do současnosti. Také díky ní se již řadu let umísťuje gymnázium na předním místě v České republice v počtu absolventů přijatých na vysoké školy. Tento pozitivní jev pokračuje i ve změněných podmínkách přijímacích zkoušek po roce 1989. V roce 1965 vzniká pod patronací školy na místní hvězdárně pomaturitní studium astronomie. Realizovalo se celkem 13 dvouletých běhů. Poslední maturitní zkoušky proběhly v říjnu 1996. V tomto roce, vzhledem ke změnám v legislativě, bylo pomaturitní studium astronomie zrušeno.

Rok 1971 je rokem velkých oslav 100. výročí založení školy. Při této příležitosti je marně usilováno o navrácení čestného názvu gymnázia. Ani počátkem 80. let, kdy je v této věci opět jednáno, není tehdejšími orgány čestný název navrácen. Výraznou změnu přináší přestěhování gymnázia do jeho původní budovy v roce 1973. Od tohoto okamžiku probíhaly prakticky nepřetržitě stavební úpravy interiéru školy. V roce 1990 se škola po velkém úsilí tehdejšího ředitele prof. Hrdého dočkala otevření nové tělocvičny a pavilonu odborných učeben. Tehdy byl také konečně po 37 letech vrácen čestný název Gymnázium Františka Palackého. Od 1. 9. 1994 začala studovat první třída šestiletého gymnázia. V letech 2004–2005 díky dlouholetému řediteli Mgr. Janu Trčkovi proběhla celková rekonstrukce historické budovy školy a vnější stavební úpravy přístavby a tělocvičny, takže žáci i zaměstnanci mají k dispozici moderně vybavené pracovní prostředí. V roce 2015 byl v konkurzním řízení vybrán nový ředitel školy Mgr. Mojmír Zetek. Pod jeho vedením je především vylepšováno pracovní prostředí vyučujících a studentů.

Dnešní podoba budovy gymnázia