Emil Čermák (1864 – 1949)
Vynikající novinář a publicista, student první maturující třídy této školy.
Mimořádný zájem o politické dění ho přivedl k novinářské práci nejprve v Národních listech v Praze, počátkem 90. let však přesídlil do Brna, kde se po vzniku Lidových novin stal jejich prvním šéfredaktorem. V roce 1895 odešel do Sofie a postupně se vypracoval na zahraničně politického žurnalistu evropského formátu, psal například pro Münchener Allgemeine Zeitung nebo londýnský Daily Mail. Na začátku první světové války se zapojil do protirakouského odboje, byl rakouskými úřady zatčen a internován až do amnestie v roce 1917. Po vzniku samostatného Československa byl roku 1920 jmenován prvním ředitelem Československé tiskové kanceláře, kterou úspěšně řídil deset let a podařilo se mu vybudovat na svou dobu moderní tiskovou agenturu s rozsáhlou sítí domácích i zahraničních zpravodajů.
Metoděj Jahn (1865 – 1942)
Rodák z Krásna nad Bečvou, český prozaik a básník, který působil jako řídící učitel v Rožnově pod Radhoštěm.
Jeho básnickou tvorbu inspirovali lumírovci, ve svých povídkách a románech ovlivněných naturalismem popisoval realisticky život na valašském venkově. Jeho románovou tvorbu reprezentuje například dílo „Selský práh“.
Záviš Kalandra (1902 – 1950)
Historik, publicista, levicový intelektuál
Byl členem komunistické strany, ale jako jeden z mála se nebál ostře kritizovat stalinské čistky v Sovětském svazu. Na základě svých názorů byl v roce 1936 z komunistické strany vyloučen. V době druhé světové války byl vězněn v koncentračních táborech Sachsenhausenu a Ravensbrücku. Po válce se věnoval vědecké práci a publikační činnosti, po nástupu komunistů k moci byl však dne 9. listopadu 1949 zatčen. Po zmanipulovaném politickém procesu skončil 27. června 1950 ve čtyřiceti osmi letech jako "člen ilegálního vedení spikleneckého centra" na popravišti pankrácké věznice za velezradu a podvratnou protistátní činnost spolu s Miladou Horákovou, Oldřichem Peclem a Janem Buchalem. Částečně rehabilitován byl roku 1968, k plnému očištění jeho jména došlo po roce 1989. V roce 1991 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád TGM.
Alois Zátopek (1907 – 1989)
Významný geofyzik a zakladatel moderní české seismologie, rodák ze Zašové.
Po maturitě vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy a v letech 1934 - 1950 působil ve Státním geofyzikálním ústavu. Po válce se stal profesorem Matematicko-fyzikální fakulty UK a aktivně se podílel na dění v Československé akademii věd (v roce 1968 byl jmenován akademikem). Od 30. let do 70. let pracoval v řídících funkcích mnoha významných institucí v oblasti seismologie, geofyziky, geodezie a meteorologie a jako mezinárodně uznávaný odborník se zapojil do činnosti obdobných institucí na evropské úrovni. Podílel se na řadě akcí organizovaných OSN a UNESCO, v 60. letech například pomáhal při překonávání následků ničivého zemětřesení v makedonském hlavním městě Skopje a v turecké východní Anatolii. Výsledky svých výzkumů zveřejnil ve více než stu původních vědeckých prací a v řadě popularizačních článků. Za svou vědeckou činnost obdržel Alois Zátopek řadu domácích i zahraničních ocenění.
Adolf Zábranský (1909 – 1981)
Český malíř, grafik a ilustrátor, který se narodil v obci Rybí u Nového Jičína.
Po maturitě na gymnáziu absolvoval v roce 1932 Umělecko-průmyslovou výtvarnou školu v Praze. Věnoval se volné malbě, monumentální tvorbě, malbě na sklo i různým kombinovaným technikám, ale nejvýraznější a dodnes nejvíce ceněnou součástí jeho díla se staly ilustrace dětských knih a časopisů. K jeho nejznámějším dílům patří obrázky pro knihy Jindřicha Šimona Baara, Františka Hrubína nebo Ivana Olbrachta. V oboru tvorby pro děti získal mezinárodní uznání, o čemž svědčí cena H. Ch. Andersena z roku 1972. V roce 1974 mu byla udělena cena nakladatelství Albatros a o dva roky později Evropská cena Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu (IBBY).
Jaroslava Hýžová (1915 – 1992)
učitelka, umělkyně
Vystudovala gymnázium a učitelský ústav ve Valašském Meziříčí a sedm let působila jako učitelka na Valašsku a na Hané. Ve čtyřicátých letech žila v Praze a studovala na malířské škole spolku Mánes. V roce 1950 se vrátila do Valašského Meziříčí a věnovala se výtvarné tvorbě. Osobitým poetickým rukopisem zobrazovala valašskou krajinu v proměnách ročních dob, malovala obrazy žen a dětí, záběry z meziříčského okolí a zátiší. Významnou inspirací byl pro ni zájezd do Paříže v roce 1957. Po celou dobu se aktivně účastnila zdejšího veřejného kulturního života, přednášela a besedovala o umění. Její obrazy jsou rozesety po celém Valašsku, ale i mimo tento region a jsou zastoupeny v řadě galerií i v soukromých sbírkách.
Václav Kašlík (1917 – 1989)
Významný český dirigent, hudební a operní skladatel i režisér.
Po maturitě na gymnáziu vystudoval na pražské konzervatoři dirigování, skladbu a operní režii a zároveň absolvoval na Karlově univerzitě hudební vědu a estetiku. Od roku 1940 do roku 1989 působil jako dirigent a režisér v celé řadě divadel (Divadlo E. F. Buriana, Národní divadlo, Smetanovo divadlo nebo Laterna magika). Jako hostující režisér účinkoval na mnoha významných zahraničních scénách v Miláně, Londýně, Benátkách, ve Vídni, v Berlíně, v Drážďanech i jinde. Je autorem několika baletů, instrumentálních skladeb, oper a zpěvoher, natočil mnoho operních a baletních inscenací pro televizi a film. Bohaté hudební zážitky a životní zkušenosti zaznamenal v knize pamětí s názvem „Jak jsem dělal operu“.
Dušan Zbavitel (1925 – 2012)
Přední český indolog, který jako badatel a překladatel získal mezinárodní věhlas.
Celkem napsal a přeložil přes 200 knih. Díky svému působení na Univerzitě Karlově vychoval několik generací českých indologů. Od roku 1954 až do vynuceného odchodu v roce 1971 působil jako vědecký pracovník Orientálního ústavu Akademie věd a zároveň také přednášel bengálskou literaturu na FF UK, kam se mohl znovu vrátit až v roce 1990. V době normalizace pracoval jako překladatel na volné noze a jako učitel sanskrtu a bengálštiny. Kromě těchto jazyků překládal také z angličtiny a němčiny. Jeho odbornou specializací byla především bengálská literatura a na tomto poli získal světový věhlas. Byl znalcem a překladatelem díla Rabíndranátha Thákura. V roce 2006 obdržel za své celoživotní dílo nejvyšší státní indické vyznamenání Padma bhúšan.
Svatopluk Havelka (1925 – 2009)
Hudební pedagog a skladatel
Hudební pedagog a skladatel vážné, filmové a scénické hudby, autor mnoha symfonických skladeb i komorních a duchovních děl. Součástí jeho kompozičního stylu jsou i náměty z tzv. nové hudby a prvky moderní harmonie V roce1990 byl jmenován profesorem skladby na pražské AMU. Byl manželem herečky Libuše Havelkové a otcem herce, zpěváka a režiséra Ondřeje Havelky. Zkomponoval hudbu k sedmdesáti celovečerním filmům (např. Všichni dobří rodáci, Až přijde kocour, Kdo chce zabít Jessii nebo Ucho), k sto padesáti krátkým filmům a k řadě divadelních inscenací. V roce oslav stého výročí založení ústavu složil pro Gymnázium Fr. Palackého slavnostní znělku, užívanou při významných příležitostech života školy.
Vojtěch Jasný (1925 – 2019)
Scenárista, filmový režisér, fotograf a vysokoškolský pedagog
Jeden z významných představitelů nové vlny československého filmu v 60. letech. Původně točil dokumenty, v šedesátých letech ale vyvolaly velký zájem jeho hrané filmy „Až přijde kocour“ a pozdější trezorový snímek „Všichni dobří rodáci“ z roku 1968. Konec svobodné tvorby a politická perzekuce po srpnové invazi zapříčinily odchod Vojtěcha Jasného do emigrace. Jako režisér a filmový pedagog pak působil v Rakousku, Německu, Francii, Kanadě a od roku 1984 v USA. V současné době žije v Přerově. Za svá díla získal ocenění na filmových festivalech v Cannes, Berlíně, Buenos Aires a mnoha dalších, v létě roku 2013 obdržel v Karlových Varech Cenu prezidenta za přínos české kinematografii Křišťálový glóbus a v roce 2013 Výroční cenu AČFK za hlubokou lidskost, kterou jsou prodchnuty jeho snímky.
Věra Bublíková (1927 – 2007)
Herečka slovenského původu, která se již za studií na gymnáziu ochotnicky věnovala divadlu.
Vystudovala DAMU a po počátečním angažmá v Olomouci, v Praze a v Kladně si ji vyhlédl uznávaný režisér Otomar Krejča, který ji angažoval do pražského Divadla Za branou (1969-1973). Po nuceném uzavření této scény se jejím dlouholetým působištěm stalo až do roku 1987 Divadlo S. K. Neumanna v Praze. Více než 25 let také působila jako profesorka herectví na pražské konzervatoři. Po odchodu do důchodu pohostinsky hrála v Divadle Na Fidlovačce a ve Vinohradském divadle. Od počátků své divadelní kariéry inklinovala Bublíková k charakterním postavám s výstižným psychologickým herectvím. Vynikla v klasických hrách (Maryša, Hamlet, Strýček Váňa), uplatnila se ale i v moderně.
Jaroslav Štika (1931 – 2010)
Valašský etnograf a dlouholetý ředitel Valašského muzea v přírodě.
Vystudoval český jazyk, dějepis a hudební výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a etnografii a historii na UJEP v Brně. Stal se vědeckým pracovníkem Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV a od roku 1972 působil ve funkci ředitele rožnovského skanzenu. Pod jeho vedením došlo k rozšíření Valašské dědiny a k vybudování nového areálu - Mlýnské doliny. Jako hudebník a vedoucí pěveckého sboru Polajka obohatil program muzea o celou řadu národopisných a folklorních pořadů a podílel se na organizaci mnoha folklorních festivalů na Moravě. Jako významný národopisec se angažoval na mezinárodní úrovni, působil například jako viceprezident Svazu evropských muzeí v přírodě. Vydal řadu odborných studií a publikací, k nejznámějším patří Lidová strava na Valašsku a pětidílná monografie Těšínska.
Pavel Hajný (1939)
Spisovatel, scenárista, dramaturg a redaktor
Spisovatel, scenárista, dramaturg a redaktor, který po maturitě vystudoval postupně elektrotechniku, televizní a filmovou techniku na ČVUT v Praze a nakonec dramaturgii na FAMU. Jako dramaturg a scénárista se od šedesátých let uplatnil v Československé televizi a později ve Filmovém studiu Barrandov. Je autorem mnoha scénářů televizních inscenací, seriálů i celovečerních filmů a spolupracoval také s polskou kinematografií (podílel se na scénáři filmu Sexmise) Po roce 1990 se výrazně angažoval v oblasti moderních komunikačních technologií jako televizní i rozhlasový redaktor a propagátor jejich využití například v programech pro neslyšící a pro pacienty s roztroušenou sklerózou. Od konce devadesátých let se také věnuje historii podnikání Tomáše Bati a fenoménu „baťovství“ (webový portál http://www.batastory.net).
Marek Wollner (1967)
Investigativní novinář a televizní reportér
Po ukončení gymnázia pokračoval ve studiu žurnalistiky na Karlově univerzitě. Jako novinář působil v Lidových novinách, Respektu a spoluzakládal časopis Týden. Od roku 1999 pracuje v televizi. V roce 2004 se stal redaktorem pořadu Reportéři ČT, postupně i jeho moderátorem a o rok později dramaturgem. V současné době působí jako šéfredaktor reportážní publicistiky ČT.
Lucie Hrstková (1981)
Česká reprezentantka v alpském lyžování
Absolventka Masarykovy univerzity v Brně. Zúčastnila se zimních olympijských her v Naganu 1998, Salt Lake City 2002 a v Turíně 2006. Aktivní sportovní kariéru ukončila v roce 2010 po vítězství v soutěži družstev ve finále světového poháru v Garmisch-Partenkirchenu v Německu. Zlatou medaili vybojovala společně s Šárkou Záhrobskou, Ondřejem Bankem a Kryštofem Krýzlem. Dnes žije v Liberci a vede vlastní lyžařskou akademii.
Markéta Irglová (1988)
Zpěvačka, skladatelka a herečka, která výrazně uspěla na mezinárodní hudební scéně.
Žila v Dublinu, New Yorku a v současné době pobývá na Islandu. Markéta se odmalička věnovala zpěvu, hře na klavír a na kytaru. Ve třinácti letech se seznámila s irským hudebníkem Glenem Hansardem a ještě v době gymnaziálních studií s ním začala koncertovat v zahraničí. V roce 2006 vydali úspěšné album The Swell Season (pod stejným názvem začali později vystupovat jako folkrockové duo). V témže roce spolu účinkovali v irském hudebním filmu Once, který se proslavil po svém uvedení na nezávislém filmovém festivalu Sundance 2007. Za píseň Falling Slowly z filmu Once získali Irglová a Hansardem Oscara a následně i další ocenění a nominace. V současné době vystupuje Markéta sólově, doposud vydala dvě alba (Anar a Muna).