Všechno to začalo ve středu v 15:30 hodin, kdy jsme se pomalu začali scházet před naším růžovým ústavem. Těsně před 4 hodinou jsme se i se svými kufry, nabalenými vším možným, přesunuli k přistavenému autobusu a zanedlouho jsme již vyrazili směr Jeseníky.

Cesta probíhala v poklidu, a i když trochu unavené, tak dobré náladě. Po třech hodinách jsme konečně dorazili k penzionu ,,U profesora”, kde jsme byli ubytovaní. Rozdělili jsme se do pokojů, trošku jsme si vybalili a už na nás čekala teplá večeře v podobě bramborové kaše s masem. Po večeři jsme se odebrali na hřiště, které bylo součástí areálu našeho penzionu. Na hřišti jsme sehráli velmi vyrovnaný fotbalový turnaj. Následně jsme se odebrali na pokoj číslo 4, kde jsme strávili velkou část této noci.

Další ráno nás čekal náročný výstup na vrchol 11. nejvyšší hory ČR – Kralického sněžníku, ale ještě než jsme tuto horu začali dobývat, dali jsme si snídani a dopravili jsme se kousek blíže autobusem. Výstup na horu byl obtížný, troufám si tvrdit, že byl přímo nelehký, ale jelikož jsme třída sportovců, podařilo se nám dosáhnout vrcholu, kde jsme podlehli krásným výhledům a dali jsme pár foteček. Čekala nás ještě cesta dolů, ale tu jsme bez problémů zvládli a autobus nás dopravil zpět ,,domů”. Tam jsme využili možnosti trochu se zchladit ve vyhřívaném bazénu a pořádně jsme se tam vyřádili. Jako další byla na programu večeře. Výborné borůvkové knedlíky všem vykouzlily úsměv na tváři a dodaly nám potřebnou energii na večer. Následovala krátká siesta, která byla přerušena až společným táborákem. Opékaly se buřty, kecalo se a dokonce se i něco málo ,,zabékalo”. Po rozpuštění společnosti u táboráku se šlo posedět opět na ,,čtyřku”, kde pracovaly emoce a šlo se, podobně jako tomu bylo první večer, spát celkem pozdě.

Ráno byla snídaně a bus nás zavezl pod horu, na kterou jsme se tentokrát dostali pomocí lanovky. Nahoře jsme podstoupili stezku v oblacích a byl to fakt povznášející pocit stát na pár lanech 50 metrů nad zemí. Následně nás lanovka svezla dolů a my jsme se doplazili do autobusu, kde většina prospala zpáteční cestu.

Jonáš Vrána, 2. B