Ve dnech 30. 5.–1. 6. jsme se vydali s naší třídou, v čele s panem profesorem Blablou, na školní výlet. Doprovod nám dělal Jan Kopřiva, člověk naprosto zručný a nadšený pro outdoor. Na plánu bylo sjíždění Moravy. Plní nadšení jsme se shromáždili ve středu před vlakovým nádražím, odkud nás čekala daleká cesta přes Olomouc, až do vesničky Příkazy. Odtud jsme se odebrali pěší cestou do Hynkova. Věci jsme však nemuseli tahat s sebou, byl pro nás zajištěn odvoz. Po této krásné procházce jsme se octli v kempu. Jednalo se o sice malý, ale přec osobitý kemp, ve kterém jsme ucítili tu krásu a sílu, kterou vám poskytne pouze Morava.

Velice nás zaujalo, že se v kempu nachází sprcha, která však byla zpoplatněná astronomickou částkou 20,- Kč. Holky ze třídy jásaly, když ji spatřily. U kluků tomu však bylo jinak. Mnozí z nás prohlásili, že toho bohdá nebude, abychom za sprchu platili. Rozhodli jsme se tedy, že se raději seznámíme s přírodou a využijeme její dary. Naběhli jsme tedy do Moravy, jejíž krása a teplota vody nás očarovala natolik, že jsme byli velice vděční našemu přesvědčení. Jak se chýlil den ke konci, přišel čas na stavění stanů. Bylo velice krásné pozorovat, že studenti gymnázia dokážou sestavit „přístřešek“ bez sebemenších problémů. Po této aktivitě jsme se odebrali k ohni. Plamen v našich očích vzbudil ideu opéct si špekáčky. Při pohledu do ohně oplývajícího teplem, vůni špekáčků a zvuku akustické kytary, kterou doplňoval „čistý“ zpěv písní se nám promítl před očima ten půvab matky přírody, který nám scházel. Den se chýlil ke konci a byl čas se uchýlit ke spánku. Ač jsme měli postavené stany, nechtěli jsme prošvihnout pohled na noční oblohu. Hvězdy k nám promlouvaly jazykem pohody. Bylo by nezapomenutelné jim naslouchat celou noc, ovšem byl čas se odebrat ke spánku. Čekaly nás ještě dva náročné dny.

Ráno, když se vynořilo slunce, jsme uslyšeli budík v podobě zpívajících ptáků. Otevřela se nám víčka a plní nadšení jsme se ponořili do nového dne. Uvařili jsme si snídani, vychutnali si typickou vůni ranní kávy, která nám dodala spoustu energie, a plní nadšení jsme se odebrali k řece Moravě. U této plynoucí řeky nás čekal instruktor Martin, který nás seznamoval s pohybem na řece. Nasedli jsme do člunů. Pan Martin nás učil, jak správně pádlovat, jak si pohodlně sednout a jak si vychutnat každý proud této vody. Všem nám to šlo překvapivě dobře, i když někteří okusili krásu vodáctví poprvé.

Po této obohacující zkušenosti jsme se odebrali zpět do našeho kempu, kde nás čekala příprava obědu. Jakmile jsme pokojně naplnili naše vyhladovělé žaludky, obrátili jsme se směrem k řece a poznali, že nastal čas sjíždění. Řeka byla velmi klidná, krásným meandrovitým způsobem zaklikatěná. Každý pohyb pádlem nás posouval dále. Cestou jsme narazili na pár zajímavých přírodních úkazů, jako byl třeba mrtvý bobr. Mnozí ze spolužáků v životě bobra neviděli, pouze na internetu s Polákem, kterého bobr nakonec pokousal. My jsme se však kousnutí vyhnuli. Nakonec jsme všichni pokojně dorazili do cíle. V cíli jsme naložili lodě na přívěsný vůz a šli proti proudu zpět do kempu, abychom si připomněli pohled na řeku, jež nás táhla.

Cestou jsme navštívili restauraci, kde si studenti mohli koupit točenou kofolu. Nedaleko se nám před očima otevřel pohled na náš kemp. Odebrali jsme se k našim vařičům a uvařili večeři. Po takovém výkonu nám jídlo velice chutnalo. Již jsme se nemohli dočkat, až se zase usadíme u ohně. U táboráku nás vítal pan Blabla s radostnou zprávou, že je pro nás připravena klobáska k opékání. Usadili jsme se opět k táboráku a opékali za zpěvu našich hlasů rozléhajících se do okolí, které, stejně jako ve středu, doprovázely líbezné tóny akustické kytary. Dokonce jsme složili chorál pro našeho spolužáka. Užili jsme si tuto společnou chvíli u hořícího plamene a opět se odebrali ke spánku. Promlouvaly k nám hvězdy tajemným hlasem, ale něco jejich jazyk překřikovalo. Byli to otravní komáři. Kamarádi, kteří se hvězdám rozhodli naslouchat také, byli vybaveni silnou vrstvou repelentu. Já jsem se však repelentu zřekl. Usoudil jsem, že to narušuje přírodu a i takoví komáři by neměli být zbavováni práva si kousek té krve „vypůjčit“, když jsme přišli do jejich rajónu na návštěvu. Velice to však narušilo řeč hvězd. Usnul jsem tedy i přes to, že jsem neslyšel jejich líbezný hlásek.

Ráno jsem se vzbudil s nateklým obličejem. Již po brzkém ránu jsem se usmíval narážkám kamarádů, kteří mi sdělovali, že vypadám jako Hayato Okamura. Přišlo mi to legrační, ale při pohledu na svůj obličej jsem na komáry zanevřel. Potvory, nikdy nemají cit pro míru.

Neodlákalo mě to však se ponořit do dalšího dne. Vůně ranní kávy mi pomohla přestat nad tímto otravným hmyzem přemýšlet. Čekala nás ještě majestátní cesta touto meandrovitou řekou až do významného, studentského města Olomouc. Cestu jsme si krásně užili. Doprovázel nás zpěv ptáků a užití posledního dne na tomto výletě. Pálava nás vezla tímto krásným údolím, až jsme zahlédli město plné budov. Vylodili jsme se tedy nedaleko od Olomouce. V tomto krásném městě nás vezla tramvaj až k hlavnímu nádraží.

Zde jsme nasedli na vlak a plní krásných vzpomínek se octli ve Valašském Meziříčí, odkud jsme šli každý svou cestou až domů. Ze vzpomínek budeme čerpat ještě dlouho. Byl to krásný zážitek a mnohé to nalákalo se stát vodáky.

Ondřej Pospíšil, 2. B