Óda na výlet 2. A

Maturity pomalu končí,
čtvrťáci se s gymplem loučí.
No a my – 30. května na čundr jsme vyjeli,
Grošáci nás na starost měli.

První zastávka v Litovli,
vyrážíme do pivovaru.
Ukážeme Grohovi,
že víme něco o teplotě varu.

Co se týče alkoholu,
to pozor si dáváme.
Po skončení prohlídky,
na litovelskou věž šplháme.

Ach, ty výhledy krásné,
loučíme se s Litovlí.
Co bude dále? To jest jasné,
přijíždíme do Mladečských jeskyní.

Stalaktity, stalagmity, stalagnáty,
to je prostě nádhera!
Dokonce i netopýři tam jsou,
poslední jízda je do Kozova.

Když autobus zastavuje,
slunce stále krutě peče,
celá třída vystupuje,
pot nám z čela proudem teče.

„Profesore, už tam budem?“,
s náladou jak v hudebce,
Groh vysmátě švihá prstem,
teď půjdeme do kopce.

Nasadíme tempo svižné,
ať to rychle z krku máme,
těšíme se na jídlo chutné,
až na talíř si řízek dáme.

S plným břichem jdem si hrát
pingpong a hry s míčem,
pomalu je čas jít spát,
zítra na tvarůžky půjdem.

Ráno vstávat nemusíme,
prostor na odpočinek,
do Kozova vyrážíme,
dát si dobrý obídek.

Hazardujem, hrajem kostky,
předáváme kolíčky,
když se někdo připnout chystá,
slyší však jen „Astalavista“.

Teď na autobus, směr Loštice,
na to těšíme se velice,
navštěvujem muzeum tvarůžek,
pro některé smradlavý zážitek.

Hurá zpátky na kopec,
sluníčka si užíváme,
teď na řadě opět pinec,
pak už oheň zakládáme.

Na tyčku dáme špekáček,
někteří zkouší i tvarůžek,
„Chcete někdo Podzrav z Loštic?“,
„Fuj, ne, díky, to si strč do špic.“

Pak ještě u ohně sedíme,
o škole a profesorech mluvíme,
ale je třeba jít pomalu spát,
zítra musíme totiž brzo vstát.

Brzo ráno na hrad Bouzov,
vyrážíme v plné polní,
bez snídaně, slunce kouše,
od brány již párky voní.

Po hradební snídani,
batohy si odkládáme,
s mladou paní průvodkyní,
na prohlídku vyrážíme.

Prohlídka se nám moc líbí,
komnaty i hradba,
máme však jen menší okruh,
venku se už chystá svatba.

Náš program už tímto končí,
hrad Bouzov se s námi loučí,
poslední cíl už zůstal tak,
že musíme stihnout vlak.

Ten stíháme bez problému,
už míříme k domovu svému,
vesele se bavíme,
k Valmezu se blížíme.

Na perón jsme vystoupili,
a jednohlasně prohlásili:
„Sláva, nazdar výletu,
přežili jsme, už jsme tu!“

Básnické střevo 2. A