Ovšem já jsem již okolo páté ráno, posilněn kávou, bloudil po nádraží a hledal správný spoj, kterým se dopravím do Plzně. Věděl jsem, že cesta mě čeká příliš dlouhá, proto jsem si s sebou vzal kvalitního společníka – knihu. Jakmile jsem usedl do vlaku, který směřoval do Hranic na Moravě, vypil jsem lahodný šálek kávy a začetl se do knihy inspirované lidovou slovesností a to Kytice. Když jsem dojel do Hranic na Moravě, přesedl jsem do vlaku směřujícího do Prahy. U srdce mě hřálo pomyšlení, že navštívím hlavní město naší republiky. K přepravě jsem zvolil Jančurovu společnost Regiojet.

Když jsem nastoupil, nemohl jsem se již dočkat půvabné krajiny, kterou vlak projíždí. Usadil jsem pohodlně k sedadlu u okna. Sotva jsem odložil svůj oblíbený cestovní batoh a oblek, přišla ke mně slečna stevardka. Její úsměv na tváři a milé pozdravení mě očarovalo natolik, že jsem ji poprosil o kvalitní denní tisk a lahodný šálek kávy k tomu. Při přinesení kofeinového nápoje společně s novinami jsem se již nemohl dočkat cíle. I přes to, že noviny měly velice lákavé nadpisy, rozhodl jsem se i nadále věnovat kvalitní literatuře. Bál jsem se totiž, že bych mohl být z těchto nadpisů zklamán. Cesta byla krásná a utekla velice rychle.

Jakmile jsem se ocitl v Praze, okouzlil mě zdejší nádech historie. Byl jsem však překvapen, že jsem neslyšel češtinu. Místo ní se všude rozléhal jazyk anglický. Když jsem se zaposlouchal do líbezných tónů tohoto jazyka, spatřil jsem, že dva cizinci si povídají o tom, že nemohou najít spoj do Krakova. Snažil jsem se být nápomocen, a tak jsem jim pomohl najít vlak. Po krátké konverzaci jsem jim poradil, co v Krakově navštívit. Byli velice vděční. Chvíli jsem uvažoval, že bych s nimi sdílel cestu, ovšem již jsem byl myšlenkami naladěn pro Evropský parlament. Poprosil jsem je pouze, aby Krakov ode mě pozdravovali a dali si Pieroggi, jako vzpomínku na mě. Rozloučil jsem se tedy a pokračoval jsem k svému nástupišti. Poté co jsem byl vyvezen eskalátory, jsem spatřil přátele, kteří se účastnili Evropského parlamentu taky.

Hned při příjezdu do města, které se nachází poblíž německých hranic, nás uvítali organizátoři a poslali nás ubytovat se. Cestou tramvají jsme si výborně popovídali. Když jsem spatřil nocleh, radoval jsem se z místní kvalitní architektury. Následovalo ubytování. Zjistil jsem, že pokoj sdílím s jedním hochem, který se také účastnil konference v Ostravě. Vřele jsme se přivítali a probírali témata, o kterých budeme mluvit na tzv. Committee Work. Po obohacující rozpravě jsme se vydali na teambuilding. V srdci mě těšilo, že potkám staré kamarády, ale nejen to, dokonce poznám i nějaké nové.

Teambuilding trval až do večera. Po majestátní Opening Ceremony, která se konala v Plzeňském pivovaru, následovala Eurovillage. Eurovillage je něco jako jedna velká evropská vesnička. Lidé zde byli rozděleni do týmů a každý tým musel připravit nějaké pokrmy z dané země. Náš tým dostal Nizozemsko, půvabnou nížinatou oblast známou tulipány a kvalitním sýrem. Všichni se zde dosyta najedli. S kamarády jsme si zde povídali v jazyku anglickém, ale poněvadž se zde nacházeli i delegáti z Německa, procvičil jsem se i v tomto půvabném Goetheho jazyku. Líbezné tóny evropských jazyků se rozléhaly po celé místnosti a já jsem se cítil jako v pohádce. Poté jsme se plni zážitků odebrali na ubytování. Poněvadž jsem velice zaujat jinými krajinami, nabídl jsem polským delegátům, zda by nechtěli přijít ke mně na pokoj a povídat si o polském folklóru a tradicích. Akceptací jsem byl velice potěšen. Mnoho toho o své krajině věděli. Vzpomněli jsme i kluzky a dokonce mě učili správně vyslovit jméno slavného Poláka Grzegorze Brzęczyszczykiewicze.

Po noci plné krásných snů jsme se vzbudili na snídani, kde jsme se nasytili lahodným jídlem české kuchyně. Po nasycení jsme se odebrali na tzv. Committee TeamBuilding, kde jsme se se skupinkou poznali lépe. Skupinku jsem měl naprosto vynikající, byli to velice přátelští a otevření lidé. Mezi Committee Teambuildingem jsme měli čas na kávu, tzv. coffee break. Uvědomil jsem si, že sousloví coffee break odněkud znám. Po chvíli přemýšlení jsem si vzpomněl na seminář zeměpisu, kde pan prof. Holomek tento název používá pro udělání krátké pauzy při dvouhodinovém semináři. Tato pauza byla naprosto vynikající, udělali jsme si zde šálek silné kávy a mohli si popovídat s kamarády i z ostatních Committee.

Následoval výživný oběd, ach, jak výborně jsem se najedl. Dostali jsme velice lahodný řízek. V paměti jsem však uchovával naše drahé paní kuchařky, které jídlo dělají s velikou láskou. Byl vskutku vynikající, pravý vídeňský, ovšem nešla z něj cítit ta naše gymnaziální atmosféra.

Odpoledne již byl čas soustředit se na témata, která jsme si zvolili. Já jsem si zvolil téma Lékařství. Řešili jsme vliv DPH na zdravotní péči, a jak by bylo možné zkvalitnit lékařskou péči ve všech zemích EU. Téma to nebylo vůbec snadné, ale poněvadž mi mí drazí rodiče dali spoustu materiálů ke studiu, tak jsem se cítil připraven. Rozprava to byla pestrá, všechno šlo skvěle, ovšem jak je známo, tyto diskuze jsou často vyčerpávající, tak jsme byli velice vděční za každou chvilku u kávy.

Večer jsme se vydali na večeři, která byla ve skupinkách. My jsme se vydali do malebné restaurace v centru města. Plně jsme se najedli a radovali se z naší spolupráce. U večeře jsme zmínili i tematiku E-Health, která bude zavedena v celé EU v roce 2020. Po kvalitní večeři jsme se vydali na ubytování. Jakmile jsem došel, tak jsem lehl a usnul.

Když „kohout zakokrhal“ byl čas vstávat. Po krátké ranní osvěžující sprše jsme se odebrali ke snídani, základnímu jídlu dne. Následovala práce ve skupinkách na dané téma. Celý den jsme tvrdě pracovali na tématu. Snažili jsme se odvést kvalitní výkon. Prvně jsme sepsali problémy, poté je řádně prodiskutovali a udělali správné znění, jako ve vyhláškách. Cesta k závěrečnému znění byla velice dlouhá, ovšem díky kvalitnímu Teambuildingu, přátelskému duchu a spoustě šálků kávy jsme to dokázali. Byl jsem velice pyšný na skupinku, ve které jsem byl, poněvadž duch vědění se projevoval každou chvíli.

Nu, celou tu dobu nás však motivovala skutečnost, že večer budou diskohrátky. Těšili jsme se již na kvalitní tanec i muziku. Před diskohrátkami se konala přednáška několika politických činitelů, kteří se v EU pravidelně zapojují, ať už jako diplomaté, nebo političtí poradci českých stran v Bruselu. Při jejich povídání jsem vzpomínkami zalétával do července, kdy jsem Brusel navštívil také. Ta atmosféra jednoty, kulturní rozmanitosti a přátelství ve mně vyplavila endorfiny, které mi pomohly strávit zbytek přednášky s širokým úsměvem dokořán.

Na diskohrátky jsme se odebrali autobusem. Cestou jsme zpívali krásné lidové písně. Byl jsem velice překvapen, když jsem slyšel zpívat i lidi z Prahy. Člověk by boděž bohdá neřekl, že můžou znát třeba „Beskyde, Beskyde“. Tato skutečnost mě velice potěšila. Ovšem již byl čas plně se připravit tanec. Diskohrátky to byly kvalitní. Tancovalo se podobně, jako na koncertu The Grex na našem gymnaziálním plese. Nikdy bych neřekl, že lidé, kteří přes den dokáží vymýšlet kvalitní návrhy k debatě, se tak dokonale dokáží uvolnit při tanci. Když byl čas diskohrátky ukončit, odebrali jsme se na ubytování a začali se plně připravovat na zítřejší hlasování. Poněvadž jsme již měli Resolution Booklet na emailu, mohli jsme si pilně přečíst každou resoluci jednotlivých témat a udělat si připomínky, které bychom chtěli vznést na panelovém hlasování. Noc to byla dlouhá, témat k řešení byla spousta.

Po asi dvouhodinovém spánku jsme již plni nadšení byli připraveni ponořit se do atmosféry, která panuje ve Štrasburku. Četli jsme jednotlivé resoluce, diskutovali jsme, projednávali jsme jednotlivé připomínky a nakonec hlasovali. Já jsem hlasoval pro každý návrh, aby uspěl. Když jsem si pouze vzpomněl, kolik práce nám dalo sestavit návrh, bylo by mi líto, kdyby to děckám, která návrh připravila, nevyšlo. Náš návrh prošel, našel se pouze zlomek lidí, kteří s ním nesouhlasili. Nu, po této dlouhé diskuzi byl už pouze čas rozloučit se odjet domů.

Loučení to bylo těžké. Tito lidé mi tak přirostli k srdci, že říct pouhé „Ahoj“ by bylo příliš málo. Nakonec jsem alespoň s některými z nich sdílel cestu až do Olomouce. Ovšem kvůli vytíženosti západního expressu, směřujícího z Plzně do Prahy, jsme nemohli sedět pospolu. Naštěstí jsem se však usadil vedle starší paní, která žije v Praze, ale dříve žila na vesnici. Byla velice moudrá a hodná. Vzpomínala na život na vesnici. Sdílela se mnou také vzpomínky z jejího mládí, jak se seznámila s manželem, vyprávěla o plesech, na kterých byla, o tehdejší muzice a jak se daří dětem. Byl jsem dojat. V Praze jsem se rozloučil s delegáty z Prahy – s dvěma dcerkami a jedním synkem. Loučení bylo krásné. Shodli jsme se, že se musíme ještě potkat. Alespoň delegáti z Ostravy se mnou nasedli do Pendolina.

Vybavení tohoto rychlovlaku bylo kouzelné. Slečna průvodčí byla také velice milá. Ovšem při nabídce denního tisku jsem musel odmítnout, protože jak se říká: „Večerní noviny jsou již staré noviny“. Poněvadž jsou v Pendolinu povinné místenky, s děckama z Ostravy jsme neseděli pospolu. Naštěstí jsem však cítil radost z přátelství přes celý vagón. Tak jsem se uvelebil do tohoto kouzelného vlaku a pustil si romské čardáše. Ty vždy dokáží zlepšit náladu.

Jakmile jsem dorazil do „Tvarůžkového“ města, musel jsem se rozloučit i s nimi. Nebylo to tak snadné, ale poněvadž mě tlačil čas na přestup, proběhlo to rychleji. Poté jsem pospíchal do expressu z Olomouce do Valašského Meziříčí. Domů jsem přišel asi ve 23:30. I přesto jsem však v pondělí navštívil naše gymnázium, abych se mohl vzdělávat a opět nasát tu krásnou atmosféru.

Drazí studenti, pokud jste to teda dočetli až tady, rozhodně neváhejte a další rok se přihlaste! Byla to mimořádně kvalitní akce. Byl zde přátelský lid, delegáti z různých zemí, atmosféra vědění, dokonce i kvalitní diskohrátky. Dozvíte se spoustu nových věcí a procvičíte si angličtinu.

Tímto bych chtěl také poděkovat panu řediteli za možnost účasti, panu prof. Krejčířovi za zařízení a panu prof. Danišovi za odložení prověrky na téma Bílkoviny.

Ondřej Pospíšil, 3. B

Fotogalerie