Po obdržení informací, ve kterých výborech budeme celý víkend pracovat, jsme se lehce obávali, zdali obstojíme před elitou z celé ČR. Nakonec jsme však byli velmi příjemně překvapeni.

V pátek jsme se po železnici vydali do města proslulého masivní industrializací a nečistým ovzduším – Ostravy. Už na nádraží se to hemžilo delegáty všech možných škol, a tudíž jsme se mohli ujistit, že jsme dorazili správně. Zde nás přivítala sličná organizátorka a vyslala nás na naši cestu do hotelu. Hned jsme stanuli před prvním problémem, resp. vymožeností, a to placením kartou v tramvaji. I to jsme ale zvládli a zdárně jsme stanuli před vchodem do hotelu Harmony club. Naše další kroky směřovaly na plácek u místní Obchodní akademie, kde proběhla první část programu – Teambuilding. Po seznámení se s desítkami dalších mladých jsme se rozešli do našich skupin, které měly za úkol najít řešení k daným problémům v Evropské Unii. V našich skupinkách, tzv. committee, jsme si zahráli různé icebreakry a pořádně osvěžili naši znalost jazyka anglického. Večer jsme se ubytovali a po vstupu do pokoje naše tváře strnuly takovým úžasem, který známe jen ze situace, kdy jeden náš profesor vytáhne papírky na začátku hodiny matematiky a začne psát na tabuli zadání nehlášené písemky. Takový luxus jsme opravdu nečekali.

Večer se konalo slavnostní zahájení celé konference s četnými proslovy důležitých osobností. Vystoupil a celý víkend s námi i strávil prezident zasedání – Tarik Lazouni, významná osobnost Evropského parlamentu mládeže. Po vydařeném ceremoniálu pokračoval program tzv. Eurovillage. Zde si delegace připravily typická jídla přidělené země. Na nás vyšlo Maďarsko, země klobás, uherského salámu, paprik a tradičních koláčků.  Naši nabídku jsme celou rozdali za pouhou třičtvrtěhodinku – tak moc „chutnala“.

V sobotu jsme celý den ve skupinách připravovali naše rezoluce. Naše skupina se nazývala CULT a zpracovávala problematiku jazyků v Evropě. Mnohdy to bylo velmi náročné, ale když už jsme byli vyčerpaní, vždy nám náladu zlepšila tzv. coffee break. Mohli okusit všelijaké pochutiny a poklábosit s lehce nervózními kamarády. Práce nám šla od ruky a v pravé poledne jsme se vydali do místní jídelny okusit přednosti ostravské kuchyně. Jídlo bylo dobré, ba i výborné, avšak na naši místní jídelnu na GFPVM nemá. Odpoledne pokračovalo prací, která zahrnovala dlouhé minuty diskuze, psaní a vytváření správných formulací. Když už bylo slunce daleko za obzorem, vyrazili jsme na večeři a šli jsme se chystat do hotelu na závěrečné diskohrátky. Cestou jsme naše spoludelegáty naučili několik písní z našeho sprchového repertoáru a pořádně jsme probudili ostravské potemnělé ulice. Diskohrátky jsme si náležitě užili. Když začala hrát písnička What is love, pořádně jsme „zabékali“ naši gympláckou verzi a vzpomněli jsme si na naše hodiny fyziky.

V neděli proběhlo Generální shromáždění, kde každá skupina své rezoluce prezentovala. Projednávání mělo vždycky několik částí: přečtení rezoluce (této části se u skupiny LIBE skvěle zhostil náš blonďatý kamarád s brýlemi a pořádně rozesmál celý kongresový sál),   obhajoba, otevřená debata a závěrečný proslov. Po proslovu jsme všichni hlasovali, jestli návrh projde, či ne. Byla to velmi zajímavá zkušenost.  Několik návrhů, např. ten náš a návrh LIBE, prošlo, a tak jsme si s chutí zatleskali za předvedenou práci. Následoval závěrečný ceremoniál, kde zazněly hymny České republiky, Evropské Unie a neoficiální hymna EYP. Poté už nastal čas loučení a odjezdu.

Byla to neuvěřitelná akce plná angličtiny, politiky, skvělých lidí, luxusu a dobrého jídla. Chtěli bychom poděkovat Mgr. Dalimilu Krejčířovi za to, že naši cestu zařídil, a panu řediteli Mgr. Mojmírovi Zetkovi za to, že nás uvolnil.

Good bye!

Jan Valuch, Ondřej Pospíšil (3. B), Pavel Jelínek (5. E)