Zážitek to byl tak skvělý, že článek vychází až teď, kdy letní slunce ozařuje naši zem. Cesta to nebyla vůbec jednoduchá, neboť spoje do našeho krajského města se dají označit za složité jak písemka z fyziky. Avšak dostali jsme se do cíle a potom, co jsme se ubytovali, vydali jsme se do místa konání Simulace – obchodního domu, konkrétně do reprezentativních prostor. Jako první na programu bylo seznámení se s fungováním Evropské unie a parlamentu, protože je to systém velmi složitý, a i já se musím přiznat, že jsem ho pochopil až tam. Dále byla připravena debata s nyní již ex-europoslancem Jaromírem Štětinou. Tento sympatický muž ostřílený politickými zkušenostmi nás v mnohém namotivoval a nabídl nám jeho pohled na Ruskou federaci a situaci na východní Ukrajině (Doněcká republika apod.). Bylo to velmi obohacující a krom myšlenek jsme si z debaty odnesli také jeho knihu (někteří dokonce několik knih, bloků a propisek, avšak my jsme to nebyli).

Teď již nastal čas vrhnout se do práce. Rozdělili jsme se prvně do frakcí (my byli ve frakci EPP) a poté do výborů (my JURI). S výborem JURI jsme řešili problematiku střídání času – složitý to problém, nikdy by nás nenapadlo, že, odlehčeně řečeno, taková banální věc může být tak komplikovaná. Prvně bylo důležité se shodnout, jakýže to čas vůbec preferujeme a chceme. Letní čas versus čas zimní. Při přemýšlení, kdy v konkrétní měsíc bude slunce v určitém čase zapadat, se nám doslova „zamotala“ hlava. Zachránily nás moderní dotykové přístroje a Wi-Fi připojení, kde jsme si mohli vše, jak by dnešní mladí řekli, vygooglit. Po nekonečném vyměňování názorů a argumentů jsme se rozhodli využit naši znalost sociálních sítí a na Instagramu jsme všichni vyvěsili anketu, jaký čas kdo preferuje. Mnozí z vás, studentů GFPVM, také zareagovali na naši výzvu a pomohli výboru JURI shodnout se na určitém čase, za to vám děkujeme. Všem průzkum veřejného mínění mezi vrstevníky vyšel následovně – vyhrál čas letní. Já sice zastávám čas jednotný zimní, avšak „uctívám“ princip demokracie – podřídil jsem se většině s úsměvem na tváři.

To již však přišel čas na oběd, který jsme měli nachystaný o patro níž. Byli jsme pohoštěni gulášem, za který by se nemusely stydět ani naše skvělé „gymplácké“ paní kuchařky, které dělají také guláš na velmi vysoké kulinářské úrovni. Nebyl čas odpočívat, výbor JURI se jal práce a diskuze. Debata teď směřovala k udílení výjimek severským, či jižním státům – je pro ně velmi nevýhodné, aby tyto geograficky velmi rozdílné státy měly stejný čas (velmi krátká noc/den). Na tom jsme se za krátký čas dokázali shodnouti. Dle našeho výboru by se měly udělit výjimky na základě práce specialistů – vypracovali by jakousi studii a tím by odůvodnili, proč by daná země měla být vyňata z pravidla. Po odhlasování tohoto návrhu jsme začali s prací na finální rezoluci, kterou jsme vypracovali ze všech výborů nejrychleji a mohli jsme si poté užívat parlamentního prostředí a rozhovorů s našimi kolegy zvláště s panem Fabriciem (přezdívka pro našeho písaře), který nás obeznámil s problematikou folklórních písní a také nám zodpověděl otázku, proč folkloristé neuznávají našeho oblíbence Jožku Černého (Vínečko bílé, Když jsem šel z Hradišťa).

Večer se nesl ve znamení utužování kolektivu při společné večeři a posezení u lahodných moků (samozřejmě jen pro dospělé účastníky). Ráno se uskutečnila beseda s nejmladším kandidátem do EP v České republice – Štěpánem Slovákem z ODS. Všimněme si té rarity, že takový mladý politik je v takové straně ODS, která je vcelku konzervativní a nemá moc propracovaný systém pro mladé (oproti Pirátům, KDU-ČSL a TOP 09).

Program pokračoval slavnostním zasedáním parlamentu. Probíhalo to stejně, jako v opravdovém parlamentu ve Štrasburku – čtení rezoluce, otevřená debata a samotné hlasování. Naše rezoluce s naprostým přehledem prošla již za necelou půlhodinu, nikdo neměl vážnější námitky. To nás velmi potěšilo – byla to jakási odměna za tvrdou dřinu v předchozím dnu. Rezoluce o dvojí kvalitě vzbudila mírné vášně a zvláště páni poslanci z frakce Zelených hrdě bránili svůj negativní názor vůči rezoluci. Nakonec však i tento dokument prošel a na řadu přišla rezoluce ze všech nejkontroverznější. Byla o situaci v Maďarsku a o panu Orbánovi, který tam „má vše pod palcem“. Zde se strhla hodinová debata, která zabrušovala i do historie a pan Orbán byl přirovnán k diktátorům 20. století. „Konečně pořádná diskuze!“ problesklo nám, jak by řekl pan profesor Daniš, mladým demokratům v hlavách a s chutí a odhodláním jsme vznášeli námitky. Tato rezoluce i s naším přispěním neprošla – vznášela doporučení k sankcím vůči Maďarsku a byla dosti nedomyšlená. Po tomto jednání již přišel oběd a loučení.

Obchodní dům se nám opouštělo těžko, byly to opravdu krásně strávené dva dny v našem krásném krajském městě. Bylo to pro nás oba velmi přínosné. Rádi přivítáme další kolegy z řad studentů GFPVM, kteří by mohli po nás pokračovat, neboť náš čas na gymnáziu se neodvratně chýlí ke konci.

Rozloučili bychom se trošku poupravenou klasikou: „Politice zdar a Evropské unii zvlášť!“

Jan Valuch a Ondřej Pospíšil, 3. B