Hned po příjezdu jsme se ubytovali a poobědvali přímo v rekonstruovaném areálu Magdeburských kasáren v Terezíně. Ve 12.00 hodin začala úvodní přednáška, v níž jsme se seznámili s předválečnou minulostí celé pevnosti, pronásledováním Židů v Německu od roku 1933 a hlavními funkcemi terezínského ghetta. Mimo jiné nás zaujal systém podzemních chodeb pevnosti, který má přibližně 30 kilometrů. Chodby měly sloužit k odposlechu nepřítele a zabránit případnému podkopání pevnosti. Mohly být také zaminovány, aby způsobily útočícímu vojsku ztráty.

Z tepla muzea jsme se přesunuli ven, kde jsme další dvě hodiny strávili prohlídkou bývalého ghetta, pevnostních prostor, židovského hřbitova a krematoria. Do Terezína byli deportováni Židé z Čech, Moravy, ale i z Nizozemí, Dánska, Maďarska, Slovenska, Rakouska a Německa. Podmínky, ve kterých Židé v ghettu žili, byly otřesné a nesrovnatelné s těmi, které nacisté prezentovali návštěvě Mezinárodního červeného kříže v roce 1944 v rámci tzv. „okrašlovací akce“. Po návratu z prohlídky následovala večeře v jídelně a film Karla Kachyni s terezínskou tematikou nazvaný Poslední motýl.

V 9.00 hodin následujícího dne nás čekala prohlídka Malé pevnosti, která za první světové války sloužila jako žalář. Byl zde vězněn například srbský atentátník Gavrilo Princip, který v roce 1914 spáchal v Sarajevu atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Za druhé světové války sloužila Malá pevnost jako obávaná věznice pražského gestapa, nikoli však jako koncentrační tábor. Zaujalo nás, že v Malé pevnosti nebyly žádné strážní věže, dozorci na vězně totiž dohlíželi ze střechy pevnosti, která byla již dříve z obranných a izolačních důvodů pokryta hlínou.

Ve 12.15 hodin jsme se setkali s pamětnicí Bohumilou Havránkovou, která vyprávěla o tehdejším pronásledování Židů a pobytu v terezínském ghettu. Paní Bohumila Havránková pochází ze „smíšené“ česko-židovské rodiny. Po podepsání mnichovské dohody a připojení Sudet ke Třetí říši na podzim roku 1938 se musela celá rodina z Liberce odstěhovat do Prahy. Po vpádu nacistických vojsk rodinu postihla protižidovská nařízení. V roce 1943 byla paní Havránková deportována do ghetta v Terezíně, kde musela žít přes dva roky. Podařilo se jí utéct až 2. května 1945.

Nakonec jsme vyplnili dotazník, ve kterém jsme seminář zhodnotili. Terezín jsme opouštěli plni dojmů a jsem si jistý, že to bylo pro všechny přínosné. Je potřeba nezapomínat na to, co se v Terezíně za 2. světové války dělo.

P.S. Pokud vás naše zážitky zaujaly, můžete se do Terezína vydat v příštím školním roce. Termín dalšího semináře pro GFPVM je objednán na 7. a 8. června 2018.

Martin Malík, 2. A