Okolo čtvrté hodiny ranní se žáci i ostatní účastníci zájezdu začali shromažďovat na zastávkách a následně byli vyzvednuti autobusem. Na dvou zastávkách stáli i naši profesoři z gymnázia, takže nikdo nemusel mít strach, že někoho zapomeneme. Na první autobusové zastávce nám paní profesorka předala květinu, kterou jsme měli následně položit v Lánech u hrobu prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Než jsme se nadáli, autobus se rozjel a naše cesta začala.

Cestu většina cestujících využila ke spánku, povídání si s přáteli, hře karet či k prostému koukání z okénka. Po skoro pěti hodinách drkotání se po dálnici jsme dorazili do Terezína. Již z dáli nás upoutalo opevnění Malé pevnosti, když jsme však přijeli blíže, byli jsme uchváceni velkým hřbitovem. Viděli jsme několik stovek hrobů nevinných lidí, kteří neměli to štěstí přežít hrůzy druhé světové války.

Po protáhnutí a následném vzpamatování se z cesty mohl konečně započít náš program, který začínal návštěvou Terezínské tryzny v 10.00. Tato část programu trvala asi hodinu a půl a pak se naše malá skupinka vydala do chodeb Malé pevnosti. Předtím než jsme do nich vstoupili, upoutal nás všechny velký nápis „Arbeit macht frei“, což doslova znamená práce osvobozuje. Nikdo z nás si ovšem nebyl schopen představit, jak takováto práce v koncentračním táboře musela vypadat. Po vstupu do již zmiňovaných chodeb se nás však všech zmocnil nepopsatelný pocit. Bylo to šílené, ale přesto krásné… Chodby se stále rozvětvovaly, zvětšovaly či zmenšovaly. Na některých místech jsme však neviděli ani na krok. Vždy asi po třech metrech bylo světlo, ale to nebylo dostačující na to, aby osvětlilo celou chodbu, a tak jsme do sebe neustále vráželi či si stoupali po nohách. Když jsme se konečně dostali z chodeb, vydali jsme se autobusem do Lidic, kde nás čekala další část programu.

V Lidicích jsme navštívili muzeum, prohlédli si sousoší lidických dětí a udělali si foto u památné hrušně, která jako jediná zůstala v Lidicích po jejich vypálení. Nejvíce nás upoutalo sousoší lidických dětí. V jejich očích byl vidět všechen žal, ale něco se v nich slabě, přesto jasně blýskalo. Byl to ten malý zbyteček naděje, že se někdy opět vrátí ke svým milovaným rodičům do vesnice, kde se narodily...

Po návštěvě Lidic nás čekala poslední obec – Lány. Po příjezdu jsme zamířili rovnou k hrobu T. G. Masaryka, kde jsme položili naši kytici růží a zazpívali píseň. Pak už byla v našem programu jen návštěva zámku v Lánech, kde jsme se prošli krásnou zahradou, podívali se do skleníku a užili si krásnou atmosféru tohoto místa, jež bylo letním sídlem prezidentů Československa a dnes je letním sídlem prezidentů České republiky.

Nakonec po dni plném krásných zážitků jsme opět nasedli do autobusu a vydali se na dlouhou cestu domů. Někteří si opět povídali, ale už nejen se svými spolužáky, ale taky s dalšími účastníky této akce. Vyslechli jsme si všelijaké historky, od těch děsivých až po úsměvné.

Byl to „nádherný“ výlet, ze kterého jsme si odnesli mnoho zážitků a dojmů a který pro nás byl velmi přínosný. Neměli bychom nikdy zapomenout na události druhé světové války a právě díky těmto akcím máme možnost si je připomínat.

Marie Hnilicová, Marie Křístková, 1. E