V pondělí 12. 6. jsme se po škole shromáždili před naším gymnáziem a už celí netrpěliví a plní dobré nálady jsme vyhlíželi autobus pana Bargla. Přijel přesně na čas a z naší strany již začal boj o místa. Ten však nebyl nikterak potřebný, neboť jelo pouze 19 lidí z plného počtu 25, tudíž v autobuse bylo ještě plno místa i na zavazadla. Hned po usednutí se vytáhla kytara a zpěvníky a ve vedení sboristů, kterých je v této třídě více než dost, začala zadní část autobusu zpívat všelijaké písničky počínaje Nohavicou a končíce kánonem Honza s Frantou hádali se o čepice.

Po příjezdu do Karlova pod Pradědem nás přivítal velice milý pán a naložil nám zavazadla do auta, abychom se s nimi nemuseli tahat ještě 0,5 km do kopce k našemu penzionu Pod Kloboukem. Když jsme dorazili a vzali si své tašky, zamířili jsme do patra vybrat si pokoje. Vybírání to bylo vskutku obtížné, protože každý pokojíček byl něčím útulný a pěkný. Nakonec jsme všichni spokojení zamířili do jídelny, kde jsme už měli nachystaný vývar, a druhé jídlo bylo v procesu. Milý pán, který nám předtím pomohl se zavazadly, teď stál v kuchyni a vařil nám večeři. A že se mu to povedlo! Měli jsme dokonce zvlášť i vegetariánská jídla a vše bylo vynikající. Po večeři jsme se společně ubrali na pokoj a tam hráli nejrůznější společenské hry, zpívali a rozumně se bavili.

V úterý jsme podnikli výlet na Praděd. Snídani jsme měli nachystanou na 8:00 a 8:30 jsme už vyráželi do hor, kde na nás čekala nádherná naučná stezka Bílá Opava. První zastávka byla hned po 5 minutách, a to kvůli úžasnému vodopádku, který jsme tam objevili. Zastávky byly zprvu v trošku kratších intervalech, poněvadž jsme si potřebovali vše vyfotit a především vyzkoušet, jestli je voda opravdu tak studená. Naprosto uneseni krásou přírody jsme se pomalu ubírali dál podél mnoha dalších vodopádů a jen jsme žasli a naši dva fotografové fotili. Naše paní třídní si osvěžila své botanické znalosti a spolu s paní Heřmanovou se kochaly okouzlujícím okolím a užívaly si klid, který jsme jim samozřejmě dopřávali po čas celého výletu. Vystoupili jsme na nejvyšší horu Moravy, Českého Slezska i Horního Slezska, ležící v pohoří Hrubý Jeseník a s nadmořskou výškou 1491 m – Praděd. Bylo zde dosti větrno a zima, ale ten výhled stál rozhodně za to. Nahoře jsme si dali polívku a vydali se na autobus. Jeli jsme ještě do Karlovy Studánky a v tomto lázeňském městě jsme měli hodinový rozchod. Doplnili jsme zásoby a odpočinuli si v místní cukrárně. Jakmile jsme dojeli do penzionu, projevila se únava po 14 kilometrové túře a někteří z nás spali až do večeře. Po večeři jsme ale rozdělali táborák a znovu dohromady zpívali, opékali a povídali si.

Ještě před příjezdem do Valašského Meziříčí jsme se ve středu jeli podívat do krasových jeskyň s krápníkovou výzdobou na Pomezí. Díky výkladu mladého průvodce jsme si to užili a osobně si myslím, že bychom přišli o hodně legrace, kdybychom tam nešli. Cesta zpátky už nebyla tak veselá jako cesta tam, nýbrž na nás všechny dopadla únava a odpočívali jsme.

Celkově se výlet parádně vydařil, náš kolektiv se opět o něco stmelil a my už se nemůžeme dočkat turistického kurzu, který na nás a naše vrstevníky čeká v září.

Derica Mazniová, 4. E