Ráno v 7 hodin jsme z vlakového nádraží ve Valmezu vyrazili vstříc novému dobrodružství do Jeseníků. Po příjezdu na místo jsme se ubytovali, najedli a vyrazili na túru na Dlouhé Stráně. Cestou dolů jsme byli rozděleni na dvě poloviny, odvážnější z nás šli pěšky celou cestu do hotelu a línější se vezli na lanovce. Večer na nás čekaly společenské hry a další aktivity jako například stolní tenis. Druhý den jsme strávili prohlídkou renesanční části zámku ve Velkých Losinách. Dále už nás čekal jen oběd a cesta domů spolu se zaslouženým odpočinkem. Velké díky našemu odbornému dozoru za pevné nervy a skvělý program.

Klára Nejezchlebová, 2. E

Jak to viděl Honza Těžký

Bylo čtvrteční ráno a třída 2. E se chystala vyrazit na školní výlet do Loučné nad Desnou. Všichni se sešli na vlakovém nádraží ve Valašském Meziříčí v 6:55 a po sedmé hodině už frčeli směr Olomouc a Červenka. V Července se přesedlo na vlak, který za necelou hodinu přijížděl do Loučné. Štěstí bylo, že penzion byl jen kousek od nádraží. Při příchodu už všechny vítal majitel se slovy: „Už jste někdy viděli, že bych obsloužil 30 lidí za deset minut?“ a rozdal klíče od pokojů. Nakonec to stihli rychle, a tím pádem se nemuselo nikam spěchat.

Když se celá třída sbalila, tak je potkalo nemilé překvapení – na nádraží ležel vedle lavičky muž. Kousek od něj ležela berle, proto učitelé okamžitě zavolali do nemocnice, ať pánovi přijedou pomoct – nakonec se ukázalo, že to byl místní opilec, to dosvědčili i místní obyvatelé, tak se na záchranku nečekalo a jelo se do Koutů.

Protože jel vlak celkem naknap a nikomu se nechtělo čekat další půlhodinu, rychle se celá třída vyškrábala k lanovce a jeli až na Medvědí horu. Odtud následoval 3 kilometry dlouhý výšlap na Dlouhé Stráně – horní nádrž. Ten krásný výhled asi všechny ohromil. Následovala krátká pauza, někteří si stihli obejít celou nádrž dokola a prohlédnout si okolní vrcholky, zejména Praděd. Zpátky se šlo tou samou trasou až k lanovce. U lanovky se odtrhla skupina v čele s p. Novosádem a šli pěšky až do Loučné k penzionu, protože měli ještě hromady sil. Druhá část s p. Kopřivovou a p. Kutačovou sjela lanovkou dolů do Koutů, kde počkali na vlak a jeli nazpět do penzionu.

Všichni se sešli akorát na večeři – byly řízky. Pak zavládlo ticho, protože všem nějakou dobu slehávalo. Pak se hrál fotbal, flaška, karty, stolní tenis nebo se pouštěly písničky. S úderem desáté hodiny všichni beze slova ulehli do postelí a s otevřenými okny usínali.

Druhý den v osm již byla nachystaná snídaně. Po snídani bylo v plánu uklidit, sbalit se a odjet do Velkých Losin. To se taky splnilo, a proto v 11 hodin proběhla prohlídka zámku. U Losinských papíren se mohli všichni rozhodnout, co budou a dělat. Po rozchodu se sešlo všech 29 studentů na nádraží a všichni už mysleli jen na cestu domů... Po příjezdu do Valašského Meziříčí si stihli všichni popřát jen pěkný víkend a rozešli se do ulic.

Jan Těžký, 2. E