Ve čtvrtek 26. února 2017 v 10.30 dopoledne v Kulturním zařízení měli žáci gymnázia možnost setkat se s významným novinářem a „železným mužem“ české hudební kritiky panem Jiřím Černým, který ve svém pořadu hovořil o Josefu Kainarovi.

„Jazzového, folkového i rockového“ básníka posluchačům představil v komentovaných nahrávkách.

Jméno (nejen) hudebního novináře Jiřího Černého je mezi českými kritiky pojmem. Začínal jako sportovní reportér, z kraje 60. let se stal kulturním redaktorem legendárního časopisu Mladý svět, později přispíval do časopisu Aktuality Melodie a měsíčníků Melodie a mnoha dalších magazínů, s Miroslavou Černou připravoval a uváděl až do zákazu v roce 1969 rozhlasovou „Houpačku“, ve své době nepopulárnější hudební pořad, a už v době normalizace jezdil po republice se svými Antidiskotékami, na kterých často pouštěl a propagoval i zakázané písničkáře. Zasvěceně a originálně psal o skupinách jako Sex Pistols, Black Sabbath, The Velvet Underground a dalších. Spolupracoval s hudebními vydavatelstvími. Po srpnu 1968 například sestavil první album Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka.

Letos si připomínáme sté výročí narození Josefa Kainara (29. června 1917, Přerov – 16. listopadu 1971, Dobříš). Jiří Černý se tedy zaměří na písničky, které vznikly zhudebněním Kainarových básní, na písně, pro které napsal text, nebo na ty, které napsal včetně hudby. To byl třeba Starý mrtvý vrabec nebo Blues železničního mostu. Kainar byl už za svého života uznávaný básník, vlastně klasik, známý textař a překladatel, ale také hudebník. Měl blízko k jazzu, miloval swing, hrál na klavír, kytaru a housle.

Už na počátku čtyřicátých let Kainar otextoval některé písně amerických swingových klasiků, Gershwina nebo Ellingtona. Velkým úspěchem bylo třeba album amerických evergreenů s jeho texty, které nahrál známý brněnský orchestr Gustava Broma.

Jeho texty nazpívala excentrická jazzová zpěvačka Eva Olmerová, zpěvák a divadelník Jiří Suchý i Waldemar Matuška, zhudebňovala je řada rockových skupin a folkových zpěváků – Vladimír Mišík s Flamengem, pak s různými sestavami vlastní kapely Etc…, Michal Prokop se skupinou Framus Five, později Kainarovy písně skvěle nahrál Karel Plíhal.

Nejvíce Kainarovy texty proslavil Vladimír Mišík, především na albu Kuře v hodinkách, kde Josef Kainar napsal texty na hotovou hudbu kapely Flamengo, ale vydání slavné desky se básník už nedožil

Vladimír Mišík v rozhovorech často vzpomínal na to, jak ho Kainarova poezie oslovila a ovlivnila. „Když jsem narazil na jeho poezii, úplně jsem užasnul. Najednou, jakoby spadla hvězda z nebe, i když trochu rudá,“ žertoval Mišík, mimochodem, syn důstojníka americké armády, když narážel na Kainarovou komunistickou angažovanost. „Ovšem, Kainarovy texty jsou vážně melodické,“ připomínal zpěvák. „Ne všichni básníci měli tento dar, ale on ano. Když ho čtete, cítíte ten vnitřní rytmus, melodie sama naskakuje,“ vyprávěl rocker o svém opojení Kainarovou poezií. Naposledy se Vladimír Mišík s Josefem Kainarem setkal, právě když mu básník odevzdával texty na desku Kuře v hodinkách.

Karel Prokeš