V neděli 9. října 2022 – o půl osmé večer – se na autobusovém nádraží ve Valašském Meziříčí sešlo 45 studentů našeho gymnázia. Všichni se těšili na týdenní zájezd do severní Francie, Lucemburska a Belgie. Vedoucími naší výpravy byli pan profesor Krejčíř, paní profesorka Grohová a paní profesorka Koléšková.

S kufry v nákladním prostoru a dekami u sebe jsme vyrazili vstříc dobrodružství. Po skoro třinácti hodinách, během kterých jsme ještě v Plzni přibrali našeho průvodce, jsme dorazili do Francie, kde jsme posnídali a provedli ranní hygienu. Poté nás měl čekat výstup na horu Grand Ballon. Bohužel po příjezdu k památníku 1. sv. války, kolem kterého jsme měli jen projet, jsme zjistili, že cesta byla kvůli opravám zabarikádovaná. Dali jsme si krátký rozchod a pokračovali dál.

Ve dvanáct hodin nás přivítala vinařská vesnička Riquewihr, kde jsme kolem místních obchůdků došli k centru. Zde se do výšky tyčila malá věžička s hodinami. Během druhého volna někteří vytáhli z batohů svačiny, jiní si koupili jídlo u prodejců.

Za další dvě hodinky jsme dorazili do Colmaru, nejpůvabnějšího městečka Alsaska, které okouzlí půvabnou částí zvanou Petite Venice.  Pokochali jsme se pastelově zbarvenými domy podél řeky La Lauch, prošli jsme i kolem domu známého sochaře Fréderica Augusta Bartholdiho, který je autorem Sochy Svobody. Dále jsme viděli kostel svatého Martina, do kterého jsme mohli i vstoupit a nechat se oslnit nádhernou architekturou gotického stylu. U Unterlinden muzea jsme si dali asi tříhodinový rozchod, po skupinkách jsme objevovali krásu tohoto francouzského města, které je počtem obyvatel podobné našemu Havířovu, nakoupili první suvenýry a doplnili svačiny. Protože již bylo pozdě, vydali jsme se do prvního ze tří ubytování. Unavení z dlouhé cesty autobusem a nachozených kroků jsme se nemohli dočkat postelí a regeneračního spánku. Někteří se ještě vydali do opodál stojícího supermarketu pro večeři.

Dalšího dne ráno jsme byli, kvůli malé jídelně, rozděleni na tři skupiny. Poté, co se všichni nachystali, jsme opět uložili kufry do nákladního prostoru a vyrazili jsme do centra města Štrasburk. Kolem desáté hodiny nás autobus „vyhodil“ na místě a my se vydali za naším průvodcem. Ten nám vyprávěl různé zajímavosti o budovách, které jsme míjeli, a dával nám tipy, co navštívit během volna. Všude na nás vykukovaly staré nádherně zdobené budovy, které si člověk musel za každou cenu vyfotit, ba i když to byl obyčejný rodinný dům bez nějaké větší historie. Vedle nás protékala řeka Rýn a na ní pluly turistické lodě. Ve čtvrti zvané Petite France jsme zastavili a poslechli si pana průvodce, který nám vysvětloval důležitost Rýnu pro Štrasburk. Dalšími uličkami jsme se dostali na náměstí se sochou Generála Klébera, který sloužil za Napoleona. Poslechli jsme si i mimo jiné o teroristickém útoku z roku 2018, při kterém přišli o život tři lidé.

Pokračovali jsme na další náměstí, kterému vévodí socha známého vynálezce knihtisku, J. G. Gutenberga. Od něj jsme zašli za roh a objevila se před námi katedrála Notre Dame. Ovšem nebyla to ta v Paříži, která v roce 2019 začala hořet, tato byla o něco starší a menší. Dokonce jsme se od pana průvodce dozvěděli, že kdysi mívala nejvyšší věž. Nyní je však už šestou nejvyšší kostelní věží v Evropě, to jí ale neubírá na majestátnosti. Člověk si vedle takové budovy připadá jako mravenec... Někteří odvážlivci dokonce vylezli všech 300 schodů a mohli si tak prohlédnout celé město. Navrchu se navíc nalézaly kovové trychtýře, které nesly název budovy, a když jste pohlédli dovnitř, spatřili jste onu budovu na vlastní oči.

Poté nás čekala plavba lodí, na kterou se každý těšil. Posadili jsme se a dali si sluchátka, ve kterých jsme poslouchali popis různých budov, kolem kterých jsme proplouvali. Výklad byl k dispozici v různých jazycích, pár studentek našlo i anglickou verzi pro děti, kde je městem doprovázel pirát s papouškem Coco.

Od starých budov jsme dopluli až k moderním sídlům Evropské unie. Po plavbě jsme se vrátili do autobusu a dojeli jsme do malebného Nancy, které v 18. století vévoda lotrinský přestavěl na jedno z nejkrásnějších měst tehdejší Francie. Prohlédli jsme si zvenku palác Ducal, náměstí Stanislava a další. Náměstí jsme viděli i po setmění, kdy se zbarvilo do jasně růžové, což se nám moc líbilo, a tak jsme se rozhodli, že dalšího večera navštívíme i večerní Brusel. Po zakoupení suvenýrů, jídla a pití jsme dojeli na místo našeho druhého ubytování v městečku Metz.

Čtvrtého dne od toho, co jsme opustili rodnou zemi, jsme vyrazili do velkovévodství Lucemburska. Ve městě, kterému se přezdívá ,,Gibraltar severu“, jsme si nejprve prohlédli katedrálu Notre Dame. Ano, už je tu další, ale ani s jednou z již zmíněných katedrál nemá moc společného. Uvnitř odpočívá pod renesančním náhrobkem náš bývalý český král Jan Lucemburský. Dozvěděli jsme se také, že jeho ostatky byly kdysi dovezeny do Prahy na otestování, aby se potvrdilo, že se opravdu jedná o zesnulého krále… a co myslíte? Byl to on.

Na nedalekém náměstí nás lehce zaskočil památník Jana Palacha. Pan průvodce nám vysvětlil, že tento památník tu byl umístěn již v roce 1969. Prošli jsme se ještě po městě a vydali se do třetí země našeho zájezdu, Belgie.

U městečka Bastogne nás okouzlil památník americké armády Mardasson, která zde v roce 1944 bojovala proti Němcům. Odtud jsme se vydali k Bruselu, ale ještě před ním jsme se zastavili u památníku jedné o něco známější bitvy, a to u Waterloo. Zde byl v roce 1815 poražen Napoleon. Navštívili jsme informační centrum, prohlédli si muzeum a podívali se na 4D film, při kterém se otřásala zem. Poté jsme vystoupali na pahorek Butte de Lion, kde se socha lva s vyceněnými zuby výhružně dívá směrem do Francie. Před sedmou hodinou večerní jsme nasedli do autobusu, který nás dovezl do hlavního města Belgie, Bruselu. Protože se již brzy stmívá, tak jsme na noční Brusel nemuseli čekat dlouho. Velké náměstí s hromadou nádherně zdobených budov, kdysi patřících určitým cechům, bylo kouzelně nasvíceno. Dokonce jsme spatřili i absolventy zdejší univerzity, jak dostávají diplomy.

Pan průvodce nám doporučil různé místní speciality, například waffle nebo velké dvakrát smažené hranolky, které jste si mohli dát se sýrem, kečupem nebo jinými omáčkami. V pozdních večerních hodinách jsme dorazili na ubytování, kde jsme si naposledy přerovnali věci v kufru.

Ráno jsme opět, po vydatné snídani, nasedli do autobusu, který nás kvůli velké dopravní špičce vysadil na chodníku pár ulic od královského paláce. Tam jsme museli dojít pěšky, avšak na oplátku nás čekala podívaná na vojáky s koňmi. Pravděpodobně čekali na krále, který měl před dveřmi nachystané auto, bohužel my jsme se už museli vydat dál, a tak jsme belgického krále na vlastní oči nespatřili. Od paláce jsme se vydali přes muzejní komplex ke katedrále sv. Michala, kde se konají např. královské svatby nebo pohřby. Opět jsme navštívili náměstí Grand Place a samozřejmě jsme nesměli zapomenout na známého čurajícího chlapečka Manneken Pis a jeho méně známou dívčí verzi – čurající holčičku. Od centra jsme se pak autobusem vydali ke slavnému Atomiu, což je 102 metrů vysoký model jádra atomu železa. Bohužel jsme neměli čas se podívat dovnitř, a tak nám muselo stačit se na tuto ohromnou stavbu podívat jen zvenčí.

Naše poslední zastávka byla ve městě Liege, kde se bohužel opravovalo náměstí. I přesto jsme však spatřili Biskupský palác, kostel sv. Martina nebo strmé Schodiště Montagne De Bueren, které má mezi 300–400 schody. Večer kolem deváté hodiny jsme se vydali na dlouhou cestu zpět. Všichni jsme se vrátili v pořádku a celý výlet jsme si náramně užili.

Pavla Kundrátová 3.B