Každoroční touha ukázat všem Meziříčanům, co jsme zač!

My, gympláci.

I letos jsme se vydali pro krásenskou zvoničku a pro krásenské zvonečky. V dnešní době nebojujeme s ostatními pomocí zbraní, nýbrž slovem. Ba dokonce umělecky předneseným.

Jako každý rok první dubnový pátek zalijí M-klub libozvučné veršíky a napínavé příběhy v podání valašskomeziříčských recitátorů. Na pódiu sklepního prostoru se vystřídá řada žáků i studentů – od těch nejmenších dítek až po vyspělé adolescenty. Ovšem získat zvoničku pro nejúspěšnější školu té nejstarší kategorie, to nebude v konkurenci Obchodní akademie a Integrované školy zase takový oříšek. Nicméně, nesmíme je podcenit. Ten, který podcení druhého, je sám předurčen ke zkáze. Scházíme se před bojištěm a zjišťujeme, v jakém pořadí půjdeme na scénu. Když klesáme po schodech dolů, zjišťuji, že se nebudeme prát jen v nejstarší kategorii pro střední školy. Máme tu totiž i pár odvážlivců z 1. E a 2. E, kteří budou zápolit s ostatními valašskomeziříčskými osmáky a deváťáky.

Marek Šnajdr hledal proti svým protivníkům sirky. Lucie Vávrová zvolila taktiku staročeštiny, a tím zmátla protivníky tak, že jí ani nerozuměli. Ovšem pro slečnu Zuzanu Bockovou to bylo bojiště v pravém slova smyslu – svůj boj s pamětí a s vydýchaným vzduchem v tomto kulturním sklepě jí dovedl až k mdlobám. Naštěstí na pomoc hbitě přispěchala záchranářská síla Mgr. Marie Dufková, jejíž včasný zásah pomohl mladé slečně z bojiště do bezpečí. Naše nervozita stoupala a doufali jsme, že se na nás tmavé kamenné stěny nesesypou.

Po přestávce už jsme se vrhli na scénu my, starší. Snažili jsme se být ještě drsnější než naši mladší kolegové. Zvrhlík Kláry Nejezchlebové, má sprostá novinařina a nakonec párek sebevrahů v podání Dericy Štefkové, to je alespoň nálož pořádné recitace. To by jen tak někdo neustál. Je dobojováno. Vítěze se dozvíme za pár hodin.

Je krásný slunný den, avšak my netrpělivě čekáme ve sklepení zámku rodu Žerotínů na vyhlášení výsledků. Marka ocenili porotci bronzem a námi, starými recitátory, obsadili všechny tři stupně. Jenomže zvonečky se letos pozapomněly, takže jsme vybojovali pouze krásnou dřevěnou zvoničku, která si tak po této bitvě bude opět rok hovět na poličce ve sborovně.

Erik Zabrucký, 3. B