Inu nasnídal jsem se, sbalil tabulky, kalkulačku a jedno ubohé zlomené pravítko, které jsem vyhrabal z hlubin školního batohu, a vydal se na cestu na nádraží. Po cestě mě trošku profackoval ledový vítr, což mě aspoň probudilo po nedlouhém spánku nemilosrdně ukončeném budíkem v pět hodin. Na nádraží jsem si pořídil jízdenku, nasedl do vlaku a vydal se vstříc Uherskému Hradišti. Spoje jedoucí na jižní Moravu nejsou nejrychlejší, a tak jsme zastavovali u každé vesničky. Nakonec jsem se úspěšně dostal do Starého Města, ze kterého je to do Hradiště už jen kousek. Tam mě však vždy zmate zákeřnost jejich nádraží. Vlak, kterým mám jet, je pokaždé postavený tak, že by se dalo spekulovat, zda stojí na nádraží. Na poslední chvíli jsem naskočil do vlaku a o pár sedadel dál si sedl starší pán s klukem. Jejich konverzace o částicové fyzice brzy prozradila, že máme nejspíš stejný cíl cesty.

V Hradišti jsem se po chvíli cesty ocitl před dveřmi místního gymnázia, které byly bohužel zamčené, avšak jedna dobrá duše z místního studenstva mě brzy pustila dovnitř. Našel jsem třídu, kde měla probíhat soutěž, ale byl jsem tam první a ve třídě se ještě učilo. Nezbývalo mi než počkat. Brzy se začali scházet mladí fyzikové, kteří při čekání ještě pročítali studijní text v naději, že doženou to, co doteď nenastudovali. Já se raději zakousl do své svačiny v přesvědčení, že bez znalostí se můj mozek obejde, ale bez jídla ne. Po zvonění nás pustili do třídy, a tak jsem rychle obsadil svou oblíbenou lavici v rožku u okna. Následně přišla paní, která se, pokud jsem to nepopletl, jmenuje Maňásková a zodpovídá za organizaci soutěže ve Zlínském kraji. Chopila se uvítacího proslovu. Z minulých let už jsem s jistotou věděl, že přijde lichotka na náš údajný fyzikální talent následovaná informací o poloze pánských a dámských WC, ale překvapilo mně, když řekla, že by naše řešení měli mít opravené nejpozději do začátku příštího týdne. To bylo ambiciózní vzhledem k tomu, že doteď mají na webu informace k olympiádě z minulého roku. Pak nám proplatili jízdenky a ještě jsme čekali na kluka ze Vsetína, který měl doplnit naši fyzikální osmici. Jak se blížila devátá hodina, tak se paní Maňásková opět chopila slova, ujasnila nám, jak máme zapisovat řešení a napsala na tabuli čas začátku a konce soutěže. Pak nám ještě nabídla kalkulačky a tabulky na půjčení. Ty jsem nepotřeboval. Spíš jsem vždy snil o tom, že se jednou Fyzikální olympiáda rozšoupne a nabídnou nám občerstvení. To si bohužel člověk zaslouží až v celostátním kole. Nakonec nám paní oznámila, že můžeme začít. Ukázalo se, že to není tak úplně pravda, jelikož nám pořád nerozdala zadání. Svou chybu rychle napravila a přede mnou se ocitl list se čtyřmi příklady. Zvedlo mi náladu, že žádný neměl nic společného s elektrickými obvody. Ty nemám rád.

Po prvotní nervozitě se můj mozek vrátil zpět do funkčního stavu. Začal jsem tedy popisovat papíry chaotickými rovnicemi a pomalu jsem se prokousával zadáním. Přes stlačitelnou kapalinu a soustavu čoček jsem se dostal až ke srážkám částic a své fyzikální útrapy zakončil úvahou nad padajícími destičkami. Uteklo to rychle a byla jedna hodina. Odevzdali jsme to, co jsme sepsali, a mohli jsme si vzít autorské řešení. To jsem pochopitelně odmítl. Po čtyřech hodinách čmárání rovnic nepotřebuju zjistit krutou pravdu o chybách, které jsem bez povšimnutí nenávratně zanechal na odevzdaných papírech. Nakonec jsem přes všechny vesničky dojel zpátky domů a už mi jen zbývá netrpělivě čekat na výsledky.

Filip Koňařík, 4. B

A výsledky dorazily opravdu na začátku tohoto týdne. Gratuluji Filipovi k vítězství v krajském kole a postupu do republikového finále v Hradci Králové, které proběhne ve dnech 26. 2. – 1. 3. 2019. Tak se Filip dočká i toho občerstvení.

Ing. Bronislav Zachrdla