Jako rytíři kolem Artušova kulatého stolu sešli se tito mistři mluveného slova, aby svým uměním omámili své učitele a dokázali, že jazyk Goethův pořád žije.

My němčináři to nemáme lehké. Kolem nás samá angličtina, počítačové hry jsou tak maximálně v čínštině, diplomaté chtějí mluvit francouzsky, každý jihoamerický Indián si osvojuje jazyk španělský a dokonce ani v Rusku, které je otevřené produktům západní provenience člověk s němčinou díru do tajgy neudělá. Když chceme na rande vytvořit romantickou kulisu a pustíme Ramštajny, jsme šmahem za cyniky, a když někomu chceme rozjasnit den a laskavě prohodíme: „Du bist brav.“, myslí si dotyčný, že ho máme za dobytek.

Přestože jsme my němčináři se světem v takříkajíc „komplikovaném vztahu“, i na našem gymnáziu je stále dost lidí, kteří minulou středu dokázali zavolat do nepřátelsky naladěného světa své DOST. Skupina dobrovolníků, které vybrali jejich učitelé němčiny, se sešla hned po obědě před jazykovými učebnami s touhou rozezpívat líbeznými tóny svého oblíbeného jazyka prostory našeho staroslavného ústavu. V kategorii žáků 8. a 9. třídy se podařilo shromáždit pět borců. Číslo se sice zdá býti na první pohled nízké, ale když si uvědomíme, že se vlastně jedná o (takřka) deset procent žáků, kteří potenciálně mohli přijít, nezbude ani největšímu škarohlídovi nic jiného, než tiše nebo třeba i nahlas přiznat, že mezi studenty nižšího gymnázia má němčina minimálně tak masovou podporu jako třeba stálice formátu fyziky či matematiky. Účast z vyššího gymnázia sice byla o něco slabší, ale přesný údaj podléhá z pochopitelných důvodů utajení. Avšak i zde byly rezervy, jelikož germánské superhvězdy, na jejichž výkony jsme nejvíce spoléhali, ve stejném termínu odjely na lyžařský výcvik, kde jimi v proudech prolévané slzy smutku a stesku po němčině rozpouštěly sníh na sjezdovkách a výrazně komplikovaly ekonomicky zdárný průběh zimní sezóny.

Prvním úkolem našich mladých na německou vlnu naladěných přátel bylo prokázat své porozumění slyšenému textu. Líbezné tóny jazyka, ve kterém vznikala díla nejslavnějších světových autorů, nám všem vyplavovaly endorfiny v takových proudech, že pozitivní energie nad školou začala narušovat funkčnost navigačních systémů a ohrožovat bezpečnost letového provozu. Ale co, není to každý den a každý nás musí pochopit. Po poslechové části soutěžící učinili libozvučné harfy ze svých úst a ještě zvyšovali naši extázi svými úctyhodnými řečovými výkony. Občasné chybičky nemohly zkazit či zmírnit nadšení nás porotců ani soutěžících.

Vybírání vítězů nebylo vůbec jednoduché, každý si toho dne zasloužil získání kouzelného diplomu a hodnotné ceny. Spravedlnost však má být slepá, proto jsme my porotci spoutali pro okamžik vynesení rozsudku své pozitivně rozjitřené emoce, jak to jen v oné vypjaté elektrizující chvíli šlo, a pokusili jsme se sečíst body. Mezi mladými zvítězila Tereza Kabeláčová z 2. E, následovaná Danem Záslavem z 1. E, kteří budou také našimi reprezentanty v okresním kole. Starší kategorii s přehledem ovládl Ondřej Pospíšil z 3. B, jehož suverénní výkon obdivoval i druhý Jan Valuch.

Co napsat na závěr této krátké zprávy? Milí soutěžící, patří Vám naše obdivné „Danke!“ a do okresního kola všem přejeme „Alles Gute!“, protože všichni víme, že: „Deutsch ist einfach am besten.“

Hochachtungsvoll Onkel Ludwig