Ať už se nám to líbí nebo ne, pro tak početný houf studentů jako jsou dvě gymnaziální třídy je tou nejschůdnější volbou k cestě do našeho velkolepého Hauptstadtu vlak. Mnozí z nás se jistě tolikrát při jízdě s Českými drahami spálili, že by bylo zbytečné to počítat. Musíme ale připustit, že během této cesty se žádné pohromy v podobě dvouhodinových zpoždění nekonaly. Spanilé jízdě tedy nic nebránilo a my jsme společně s 6. E dorazili v překrásný středeční podvečer do Prahy.

Jakmile jsme zdolali spletitou a pro maloměstské ovečky mnohdy nepochopitelnou městskou hromadnou dopravu, a i s kufry se konečně dopravili do úžasného hostelu Little Quarter, který bychom rádi všem vřele doporučili, těšili jsme se, že konečně budeme moci vyrazit do ruchu velkoměsta. A tak jsme taky vyrazili.

Vzali jsme to přes Hradčany až na Petřínskou rozhlednu, kde nás čekal večerní výstup s ohromujícím výhledem na právě se rozsvěcující pražské panorama. Cestou jsme si ještě prohlédli Schwarzenberský palác, Loretu a kde sídlí ministerstvo zahraničí. Zpáteční cestou jsme se trochu ztráceli, jelikož byla tma, a tak jsme se svěřili do zkušených rukou vedoucích výpravy, pana Zachrdly a Holomka. Ti nám cestou stačili povědět spoustu podnětných informací, například kam pan profesor Zachrdla chodil randit.

Následujícího dne jsme se i při překvapivě vysokých teplotách podle plánu vydali do ZOO, kde podle mě měli největší úspěch lední medvědi. Odpoledne jsme zamířili do laser game arény, kde začala ta pravá zábava. S poklonou musíme uznat, že nás náš profesorský doprovod s přehledem převálcoval – #devastátor Zachy. Po čtyřech vyčerpávajících hrách a několika menších úrazech a zraněních, mezi které patřily boule, modřiny a odřená kolena (koneckonců srážky hráčů byly nevyhnutelné…) jsme se rozjeli zpět na hostel se trochu před návštěvou Karlína zkulturnit, aby to nevypadalo, jako bychom se poprali.

Sice jsme se cestou na muzikál Čas růží s písněmi Karla Gotta dostali do menších potíží způsobených nepřesnou znalostí pražského místopisu, ale díky laskavé pomoci tamějších domorodců jsme se rychle zorientovali a dorazili přeci jen včas. A ještěže tak! Muzikál se nám moc líbil a zpátečním metrem jsme si všichni broukali, jak si kávu osladíme a že c’est la vie je prostě c’est la vie.

Čas se nám už ale pomalu krátil a v pátek po návštěvě poslanecké sněmovny a menším rozchodu na Václaváku byl čas vyrazit domů.

Shrnuto od začátku až po konec to byl naprosto legendární zážitek a jsem moc ráda, že jsem ho mohla se svou třídou prožít.

Kateřina Kuběnová, 4. B