Hned ve středu po škole celá 4. A i s kufry a taškami vyrazila směrem k vlakovému nádraží. Bez větších obtíží jsme se sešli v umluvenou dobu na nástupišti, avšak České dráhy byly vůči nám tak ohleduplné, že našemu spoji dopřály ještě desetiminutové zpoždění, snad kdybychom přece jen museli ještě na někoho ze třídy čekat.

Cesta ubíhala poměrně rychle, přestože se nám nepodařilo zarezervovat celá kupé vždy jen pro sebe. Jakousi žertovnou hru pak s námi celou cestu hrála klimatizace vlaku, která se rozmarně spouštěla a zase vypínala. Člověk asi nemůže chtít všechno.

Když jsme už odpoledne kolem páté hodiny dorazili do Prahy, obětavá paní třídní vystála frontu na lístky a jeli jsme metrem a následně tramvají na Malou Stranu, kde jsme v hostelu Little Quarter byli ubytováni.

Ubytování bylo velice příjemné, prostorné a zároveň situované v turistickém centru Prahy, čehož jsme v následujících dnech náležitě využívali. Večer nás pak čekala poutavá prohlídka romantické podvečerní Prahy s trochu netradičním průvodcem.

Ve čtvrtek jsme po snídani vyrazili na prohlídku Pražského hradu. Snad každý z nás už někdy na prohlídce Pražského hradu byl, ale pokaždé je to skvělý zážitek a ani naše exkurze nebyla výjimkou, třebaže jsme museli před Hradem projít kontrolou a mírně pršelo. Po prohlídce Hradu následoval zasloužený oběd. Odpoledne jsme pak zasvětili prohlídce Staroměstské radnice včetně její věže, sálů a sklepení. Všude tady na nás dýchala bohatá a dlouhá historie Prahy. Aby nebylo o průvodcované prohlídky nouze, stihli jsme ještě Muzeum Karlova mostu, na co jsme se ovšem všichni skutečně těšili, byl její závěr, kdy jsme se mohli usadit do vyhlídkové lodě a nerušeně se kochat Prahou z hladiny Vltavy. Čtvrteční odpoledne uteklo jako voda ve Vltavě a začínalo se připozdívat. I povečeřeli jsme a se soumrakem jsme Prahou putovali do jazzového klubu Reduta na bluesový koncert, kterým jsme čtvrtek zakončili.

Páteční dopoledne se zdálo poněkud chladné a možná tak bylo dobře, že výstava, na kterou jsme se po snídani vydali, byla vevnitř. Nebyla to jen tak nějaká výstava, byla to Neviditelná výstava. Jednalo se o výstavu zaměřenou na život zrakově postižených, kde každý mimo jiné také absolvoval „slepou“ prohlídku, kdy vždy zrakově postižený průvodce provázel skupinku úplně zatemněnými místnostmi, které měly znázorňovat třeba byt nebo běžnou ulici. Měli jsme tak jedinečnou možnost na chvíli zakusit život bez zraku. Po obědě jsme se šli odreagovat na lasergame. Nutnou podotknout, že z lasergame jsme odcházeli značně upocení, naštěstí divadlo začínalo až v sedm večer, tudíž času na odpočinek a úpravu bylo dost. Večer jsme pak zhlédli ve Stavovském divadle moderní zpracování Fausta, které bylo pro někoho moderní možná až příliš.

V sobotu ráno bylo potřeba začít si už pomalu balit věci, konec naší exkurze se neúprosně blížil. Stihli jsme se ještě rozdělit do skupin, z nichž každá si prošla ještě naposledy naším hlavním městem trochu jinou trasou, aby ještě před odjezdem navštívila místa jako Lennonova zeď či objevila další a další provokativní sochy Davida Černého. S Prahou jsme se pak rozloučili 13:30, když jsme vlakem pomalu vyjížděli zpátky domů.

Martin Malík, 4. A