Minulý čtvrtek přinesl rozuzlení dramatu, jehož děj se začal odvíjet už 16. dubna. Pamětníci si možná vzpomenou, že týden předtím se pan ředitel vypravil na konferenci do husitského Tábora. Následující den přinesl husitskou směs ve školní jídelně a dalo se očekávat, že do třetice všeho dobrého by měl přijít i husitský epilog. Tento epilog měl přinést zmíněný již 16. duben a proti očekávání celého národa se jím mělo stát okresní kolo soutěže v programování na gymnáziu ve Vsetíně.

Toho dne se na nádraží ve Valašském Meziříčí začala postupně a vcelku ospale trousit statečná práčata a nakonec i udatný hejtman Ludvík, který je měl vést do líté bitvy, jako to druhdy činívali jednooký bratr Jan a po něm udatný bratr Prokop. Hejtman si chladnokrevně měřil své bojovníky a mlčky odhadoval jejich možnosti. Jeho zrak nejprve uznale spočinul na tichém vůdci hlučné 4. E Marku Černochovi, poté se střetl s odhodlaným pohledem dvorního programátora 3. B Ondry Daniše, aby vzápětí vlídně potěšil mladíka tisíce řemesel Dana Kvitu ze 6. E a nakonec se pomalu a povzbudivě přestěhoval k reprezentantce jedničkářské sekty 5. E Leoně Tomšíkové. Nikdo v tomto okamžiku ještě netušil, že to, co se má odehrát, vstoupí za pár hodin do dějin jako taková malá vsetínská bitva u Lipan.

Na bojišti jsme byli první. Pan ředitel vsetínského gymnázia nás uctivě poslal do podkrovní místnosti, kde jako vozová hradba stály pečlivě vyrovnány lavice s monitory a dosluhujícími počítači, čekajícími na vystřídání novými stroji, zakoupenými ze štědrého státního rozpočtu. Práčata zasedla ke strojům. Leona z nudy prolomila heslo počítače, který si vybrala. Tím byla pro daný okamžik její bojechtivost utišena, takže spolu se svými spolubojovníky klidně čekala na nadcházející bitvu.

Místnost se brzy zaplnila a programátorské klání mohlo začít. Obrazovky strojů se začaly plnit více či méně správným kódem v rozličných programovacích jazycích. Bojovníci doslova cedili krev. Bitva se táhla celé dopoledne, aniž by bylo patrné, kdo zvítězí a kdo odejde poražen. Rytíři a rytířka chladnokrevně uštědřovali ránu za ranou nešťastným klávesnicím. Tento nápor Danielův počítač nevydržel a sesypal se jako Zikmundův křižák. Snad právě toto Pyrhovo vítězství nakonec rozhodlo o tom, že Dan nebyl na konci bitvy ověnčen vavřínovým věncem. S poraženým počítačem totiž odešel do křemíkového nebe i Danův dosud napsaný kód, takže nezbylo, než začít od píky. Hejtman se slzami v očích vzpomněl na ajťácké klišé: „Zálohovat, zálohovat, zálohovat!!!“.

V lítém boji míjela minuta za minutou a hodina za hodinou. Ale tak, jako i ty nejkrásnější nohy mají někde svůj konec, musela skončit i bitva. Při velikém účtování byla porota konfrontována se šokujícím zjištěním. Lučištníci a kopiníci soupeře se těžko mohli prosadit proti růžovému bratrstvu (a sesterstvu). Naši borci se tedy mezi sebou museli porazit sami jako jejich husitští předchůdci, aby lipanské deja vu bylo úplné. Marek s drtivým náskokem zvítězil, Ondra byl druhý, Dana před třetím místem ochránil zmíněný masakr prvního počítače a Lea skončila uprostřed čtrnáctihlavého startovního pole. Marka a Ondru tedy čekalo po týdnu krajské kolo na gymnáziu v Uherském Brodu.

A tak bylo na čtvrtek 19. dubna Léta Páně 2018 dohodnuto ještě další pokračování husitského dramatu. Sraz byl naplánován na tradičním místě u pokladen nádraží Českých drah. O vzrušení se hned zkraje postaral pan hejtman. Probudil se z posilujícího spánku několik minut po odjezdu vlaku. Samozřejmě neztratil rozvahu a umožnil manželce, aby se i ona zasloužila o další školní triumf a vydala se s ním na stíhací jízdu Hostýnskými vrchy. Skoro se jí povedlo už v Hulíně stihnout přípojný vlak, kde již seděli mladí bojovníci, kterým se zaspat nepodařilo. Byli odměněni za svoji spanilou jízdu, když je jejich vojevůdce následujícím vlakem ještě těsně před začátkem klání dostihl.

Po nezbytném několikahodinovém programátorském souboji sice nikdo z našich hrdinů nezvítězil (to Jan Roháč z Dubé, hájící husitské barvy po bitvě u Lipan ostatně také ne), ale Marek skončil na krásném třetím místě, když mu pozice krajského vicemistra unikla o pouhopouhého čtvrt bodu.

Nezbývá než doufat, že příští rok naše nevyhnutelné triumfy nebudou spjaty s takovými dramaty jako letos, a poděkovat našim hrdinům za reprezentaci naší školy.

udatný hejtman Ludvík