Probíhaly zde workshopy na témata udržitelný rozvoj, konzum a jak ho omezit, Evropská unie a její historie, kulturní rozmanitost, řada neformálních setkání, prezentace zúčastněných škol, koncert při příležitosti otevření Německo-francouzského domu na hranicích, exkurze ve francouzském městě Metz a v německém Saarbrückenu a mnoho dalšího.

Celá akce probíhala ve velmi přátelském duchu, naši studenti byli aktivní, všichni ji označili jako velmi přínosnou po všech stránkách, více o průběhu setkání se dozvíte v článku Báry Vránové.

Evropský týden v Gersheimu

 „Kdo neskáče, není Čech, hop hop hop!“ … Kdyby mi někdo před týdnem řekl, že zrovna tuto větu budou společně křičet tři národy, asi bych si zaťukala na čelo. Vždyť je to absurdní představa! Ale letošní ročník Europawoche v německém Gersheimu mě přesvědčil o opaku. Cílem tohoto programu bylo seznámit se s fungováním Evropské unie, překonat předsudky ohledně ostatních zemí a především najít si nové přátele. A za sebe mohu říct, že vše se splnilo na sto procent.

Již prvním náznakem toho, že následujících sedm dní bude bezpochyby nezapomenutelných, byla cesta společně s Poláky a Ukrajinci. Ze začátku jsme byli všichni poněkud rozpačití, ale ukázalo se, že hudba skutečně spojuje národy a zároveň funguje jako skvělý prolamovač ledů. Nebýt „vysokého jalovce“ nebo „Jožina z bažin“, pravděpodobně by celá cesta probíhala za nesnesitelného a především zbytečného ticha. Neboť, jak se brzy ukázalo, naše jazyky mají více společného, než by se čekalo.

Po příjezdu do Spohns Haus, který se na týden stal naším domovem, jsme byli oficiálně přivítáni a seznámeni s programem pro nadcházející dny. A že byl skutečně nabitý. V pondělí navíc dorazila i skupinka Němců a mezinárodní setkání v Gersheimu tedy mohlo začít. Workshopy se zaměřovaly na to, jak se jednotlivé země navzájem vidí a co si myslí o ostatních, význam Evropské unie, či jak zmírnit dopad našich činů na životní prostředí. Součástí byly i výlety do nedalekého Europazentrum Roberta Schumana ve francouzském Metz a návštěva hlavního města Sárska – Saarbrückenu.

Ovšem Europawoche nebylo jen o práci, bylo především o zábavě, spolupráci a přátelství. Společná gratulace dvěma oslavencům nebo fandění českým hokejistům jsou jen dva z tisíce příkladů toho, že jsme se tyto hodnoty pokoušeli naplnit ze všech sil. Neustále se setkávám s tvrzením, že je prakticky nemožné s někým spolupracovat, aniž bychom znali jeho jazyk. Já si ovšem dovolím tvrdit opak. A jako důkaz uvedu tanec jménem Belgijka. Na tu krátkou dobu, po kterou jsme jej společně tančili, nám všem bylo úplně jedno, jaké vlaječky máme na jmenovkách, z jakých zemí pocházíme či jakou řečí mluvíme. Nebylo to pro nás důležité. Stačilo jen vědět, kolik kroků musíme jít dozadu a kolik dopředu. Hudbu totiž všichni slyšíme stejně. Až teprve při takovýchto momentech si člověk naplno uvědomí, že je mnohem důležitější všímat si toho, co máme společné, než se zaobírat rozdíly.

Bohužel nic netrvá věčně a i náš týden v Gersheimu musel jednou skončit. Loučit se s našimi novými přáteli bylo nesmírně těžké, vždyť nám spolu bylo tak dobře! Jenomže život jde dál a nám nezbývá, než těšit se na další ročník Europawoche. A i kdybychom se příští rok nesetkali, vzpomínky na těchto jedinečných sedm dní nám zůstanou už na vždy.   

Bára Vránová, 2. B