Ráno jsme se celá 1. E a doprovodný sbor sešli na vlakovém nádraží ve Valašském Meziříčí a nastoupili do vlaku směr Ostravice. Následným autobusem jsme se dostali na místo, ze kterého jsme měli vycházet. Takové české Ohio, to vám řeknu.

Cesta nahoru byla za mě ta nejnáročnější část celého výletu. Byla mlha, zima, vlhko, no prostě přesně takové podmínky, které na výšlap asi úplně nechcete.

Po mnoha přestávkách, pobavených či udivených pohledech na určitou skupinu žáků, kteří za sebou táhli tašku s Xboxem, a snahách vyhnout se selfie tyči pana profesora Korábečného, která spolehlivě všechno natáčela, jsme se konečně doplazili na vrchol oné slavné Lysé hory, která měla nabízet krásný výhled na okolní krajinu. No ano, měla. Od výhledu nás dělila tak hustá mlha, že jsme byli rádi, když jsme viděli nejbližší chatu, do které jsme se později ukryli.

V již zmíněné chatě nám byly rozdány všechny potřebné instrukce a klíče od pokojů, takže jsme se brzy uchýlili do svých dočasných doupat.

Po chvíli prozkoumávání jsme narazili na pár krásných zpříjemnění našeho pobytu. Jednak topení fungovalo na bázi „jestli budu topit, tak pořádně“ a jednomu spolužákovi málem chytlo tričko, na druhou stranu s vypnutým topením byla moc velká zima... Dalším takovým problémem se ukázaly být sprchy. Vysvětlování jejich mechanizmu by nejspíš bylo na dlouho, tak to přeskočím.

Kolem 4. až 5. hodiny ráno klepala paní profesorka Mikulcová, ať se jdeme podívat na východ Slunce. (Nikomu se nechtělo, bylo tam asi 5 lidí, ale prý to stálo za to.)

Následující dopoledne jsme se vydali na cestu zpět, která naštěstí nebyla tak náročná jako cesta nahoru. Jednak už nebyl tak příšerně nízký tlak, jednak mlha přes noc ustoupila a především bylo to směrem dolů, takže výrazně jednodušší.

V Ostravici jsme se zastavili u Jednoty k doplnění zásob a už jsme čekali na autobus, který nás měl odvézt na vlakové nádraží. Autobus měl sice zpoždění, ale čekání nám zkrátil profesor Korábečný svým záchvatem smíchu nad nějakým videem.

Všichni jsme se vrátili v pořádku domů, tentokrát nikdo nic nezapomněl a odnesli jsme si spoustu zajímavých zážitků.                                       

Libuše Krausová,1. E