Ve středu 23. 11. 2022 jsme se v nekřesťanský čas 5:20 hod. všichni sešli před naším „ústavem“ a vyrazili jsme směr Vídeň. První zádrhel nastal ještě před odjezdem, jelikož náš pan průvodce s námi jet nemohl. Laicky řečeno „prekérní“ situaci se podařilo naštěstí vyřešit a k naší výpravě se u Vyškova přidala skvělá náhrada.

Od Vyškova už cesta odsýpala poměrně rychle, nejspíš proto, že jsme většinu prospali. Když jsme se blížili k první zastávce, počasí vypadalo všelijak, naštěstí deštníky potřeba nebyly. První zastávkou byl Hundertwasser Haus. Stavba, jejíž fasáda je stejně pravidelná asi jako naše absence a pestrá asi jako naše omluvenky.

Po pár desítkách minut nezbytných na pořízení fotek a nákup suvenýrů jsme se přemístili do samotného centra Vídně, konkrétně do přírodovědného muzea Naturhistorisches Museum Wien. Zde už jsme strávili poněkud více času, který byl na rozsáhlé výstavy opravdu potřeba. Během procházení celou živočišnou říší, respektive jejími expozicemi, jsme opravdu ocenili častá odpočívadla v podobě pohodlných gaučů. Expozice byly velice obsáhlé a krásně zpracované. Celý zážitek ještě umocnilo nádherné prostředí muzea plné soch a obrazů.

Zhruba o půl druhé jsme se vydali na pochod centrem města, během kterého jsme prošli královský palác Hofburg a dále nejznámější ulice plné drahých obchodů, ve kterých jsme si samozřejmě nic nekoupili. Došli jsme až na náměstí před katedrálou Stephansdom, kde jsme potkali moc příjemné rumunské dámy rozdávající kytičky. Během krátkého rozchodu jsme si nemohli nechat ujít vyhlášenou restauraci, místní McDonald‘s. Ten jsme využili na rychlé doplnění zásob a energie před vrcholem dne – předvánočními trhy před Vídeňskou radnicí. Trhy byly opravdu nádherné, plné stánků se vším možným i nemožným a samozřejmě nechyběly ani stánky s výtečným občerstvením. Po setmění, když se rozzářily tisíce vánočních světýlek nejen na trzích, ale i na radnici a přilehlých budovách, jsme se cítili jako v naprosté vánoční idylce. Někteří z nás i přes tučný poplatek využili přilehlé kluziště pod otevřeným nebem, což zpětně bylo skvělé rozhodnutí. Čas na kluzišti z nevysvětlitelných důvodů plynul jinak než mimo něj, a proto jsme se na domluvený sraz dostavili s mírným zpožděním. Jak se ale říká, všechno zlé je pro něco dobré, a díky tomuto jsme za „odměnu“ dostali ojedinělou možnost napsat tento článek. Jakmile jsme se všichni ve zdraví a bez peněz sešli, následovala už pouze poklidná cesta zpět domů, abychom mohli jít druhý den opět do školy. Samozřejmě na první hodinu a bez pozdního příchodu.

Tímto bychom chtěli poděkovat pedagogům, kteří s námi výpravu absolvovali, paní průvodkyni za perfektní výklad plný zajímavostí, a v neposlední řadě panu řidiči za to, že nás ve zdraví dopravil tam i zpět.

Tomáš Křesala, Filip Kučera, Matouš Pivovarčík (3. A)