Jak je známo, ke konci školního roku (konkrétně když už jsou uzavřené známky) většina studentů už pořádně nemá motivaci a ve škole nedává takový pozor, jako při normálním provozu. Naše čtyřčlenná skupinka – já, Daniel Sváček (3. E), Tomáš Holčák (1. A) a Jáchym Frydrych (1. A), s tímto trendem ale zdaleka nesouhlasí. Proto jsme se již 19. 6. 2022 v neděli ráno všichni sešli na vlakovém nádraží ve Valašském Meziříčí a vyrazili vstříc Praze na Týden vědy na Jaderce.

Po příjezdu do Prahy, a ať už to bylo buď po seznámení nebo po oprášení zkušeností s Pražskou hromadnou dopravou, jsme se vydali směrem na FJFI ČVUT. Hned po vstupu do budovy nám přišlo něco povědomé. Vypadala totiž hodně podobně jako naše gymnázium, jediný rozdíl byl ten, že byla asi třikrát větší. V aule jsme se seznámili s problémem, se kterým jsme se potkávali poměrně často v průběhu akce, a to místy váznoucí organizace celé akce. Ze začátku jsme si na to stěžovali, ale po dvou dnech jsme si na ty desetiminutové zpoždění zvykli a došlo nám, že to je asi jedna z vlastností, kterými musí každý fyzik disponovat. Při organizaci jsme dostali vizitky, stravenky a trička s logem Týdne vědy, bohužel ale v růžovém zpracování. Poté nás čekalo pár úvodních přednášek od hlavních organizátorů akce – Vojtěcha Svobody, Karla Koláře a Veroniky Hendrychové. Následně jsme využili hodinovou pauzu na oběd, spojený s procházkou po Praze (v tom nedělním horku to ale nebyl zrovna dobrý nápad) a po příchodu zpátky na fakultu jsme usedli do místnosti, do které na poslední chvíli přišel náš přednášející. Tuto přednášku jsme si vybrali při přihlašování na samotnou akci a nesla název: Quantum computing and quantum supremacy, a ano byla celá v angličtině a přednášející se jmenoval Aurél Gábris. Po hodině a půl škvaření našich mozkových závitů nad kvantovou mechanikou následovala týmová soutěž pevnost Břehyard. Na té jsme ale nebyli až do úplného konce, protože některé úlohy byly trošku nad naše možnosti a také nás hodně „vyšťavila“ předešlá část programu a spánkový deficit z rána. Proto jsme k večeru odjeli na velice proslulé vysokoškolské koleje Strahov. Našeho rozhodnutí jsme nelitovali, protože ta chvilka předstihu před ostatními účastníky, kteří zůstali na programu, nám ulehčila samotný postup ubytování se na kolejích. Rozhození na pokoje jsme byli po dvojicích: já + Tomáš Holčák a Daniel Sváček + Jáchym Frydrych. Já s Tomášem jsme byli ubytováni v bloku s dostačující kvalitou, zbylí dva kolegové takové štěstí ale neměli a blok s číslem 4 jim dal pořádně zabrat. Brzkého ubytování jsme jak se patří využili a ulehli jsme snad již kolem 22:00 hodiny večerní.

Pondělí a úterý zase tak pestré dny nebyly, ale obtížnostně ostatní dny převýšily jednoznačně. Jednalo se totiž o práci na miniprojektech, které jsme si také vybrali dopředu. A po různém přehazování a problémech to nakonec dopadlo tak, že jsme na projektech byli ve stejných skupinách jako na pokojích, což ulehčovalo domluvu s dopravou atd. Já s Tomášem jsme pracovali na miniprojektu: „Molding the flow light, aneb jak se světlo šíří a rezonuje v nanostrukturách“. Druhá půlka naší výpravy pracovala na: „The role of the laser for studying the homogeneous nucleation of water“. Ke každému miniprojektu nám byli přiřazeni odborní garanti, kteří nám s nimi pomáhali a ukazovali nám prostředí, ve kterém se na konkrétních záležitostech pracuje. Z miniprojektu jsme měli také za úkol připravit příspěvek do sborníku (který můžete najít celý na https://tydenvedy.fjfi.cvut.cz/) a také prezentaci, kterou jsme měli ve čtvrtek prezentovat.

Po dvou náročných dnech práce nadešel den trochu více relaxační. Od rána jsme měli přednášky, jedna byla dokonce od profesora Petra Kulhánka na téma Magnetické pole Země a Sluneční vítr. Po obědové pauze jsme se přesunuli na exkurzi. My jsme se podívali do laboratoře vysokých napětí na FEL ČVUT. Exkurze byla přínosná jak z teoretického, tak z praktického hlediska, kde nám bylo názorně předvedeno, jak na zařízeních, které jsou velikostně s normálními neporovnatelné, vzniká elektrický proud (třeba pohled na několikametrový transformátor byl zajímavý). Poté následovaly Diskusní párty na různá témata a celý den byl zakončen vystoupením v divadle Na Rejdišti.

Přišel čtvrtek a s ním i stres se samotným prezentováním našich miniprojektů. Ty se totiž prezentovaly celý den a my jsme jej měli skoro až poslední. Každý příspěvek měl pevně stanovený časový limit, a to 15 minut. Kolegové Dan a Jáchym se s prezentací poprali velice slušně, ale my jsme poté ještě museli pár hodinek čekat, než přijde řada na nás. Jelikož jsme prezentovali v klasické vysokoškolské učebně, která v moment našeho výstupu čítala zhruba 100 lidí (zbylých 50 bylo v jiné místnosti, protože prezentace se musely rozdělit na dvě půlky, aby to vycházelo časově), nečekal jsem, že to zvládneme takhle s přehledem.  Součástí výstupu byla totiž i diskusní část na konci. Otázky zvídavých studentů i profesorů jsme zvládli stejně hladce jako prezentování samotné. Společenským vrcholem celé akce se stalo Kasino. Všichni jsme dostali určitý počet „jaderňáckých“ bankovek a rozběhli se k různým hazardním hrám, my konkrétně k pokeru, u kterého jsme strávili snad 2 hodiny. Nejvíce se dařilo Tomášovi, který si ke konci akce koupil úpisy snad poloviny lidí a na aukci ho nebyl nikdo schopný „přehodit“. Po vyčerpávajícím dnu jsme se vydali ten samý týden již popáté na Strahov.

Pátek byl dnem ze všech nejpřívětivějších, protože se pouze dodělávalo pár zbylých miniprojektů. Po jejich skončení došla akce k samotnému konci. Organizátoři se s námi rozloučili, zpropagovali pár svých dalších akcí a my jeli s kupou skvělých vzpomínek zpátky na start naší výpravy.

Abych to tedy shrnul. Z toho, co jsem na akci zažil, můžu s klidem v duši říci, že je to nejlepší zakončení školního roku, jaké může být. Člověk si vyzkouší, co přesně ho zajímá, protože je opravdu velký výběr aktivit. Varování dopředu: opravdu se nejedná pouze o výlet do Prahy, ale skutečně o týden vědeckého bádání. Nakonec bych akci rozhodně doporučil všem, které baví fyzika/matematika/chemie nebo IT a také rádi cestují a poznávají zajímavá místa, kde třeba budou i v budoucnu studovat.

Za celý tým zúčastněných fyzikálních kolegů

Pavel Kučera (3. E)