Pro 1. B  byl však tento den zpestřen odjezdem na adaptační kurz se spolužáky, které měli předtím možnost spatřit jen přes Instagram či další sociální sítě. K prvnímu dni na střední škole nám myšlenka na to, že budeme muset strávit dva dny s neznámými tvářemi, přidávala na nervozitě.

Kolem 8 hodiny jsme se všichni sešli ve třídě, abychom se mohli otestovat a seznámit s naší šéfovou aneb paní profesorkou Šustkovou a také s paní profesorkou Maňasovou. Následně  jsme se přesunuli na autobusové nádraží. Zde jsme trošku zazmatkovali s autobusy, ale zvládli jsme se dopravit do finální destinace, která spoustě z nás byla neznámá. Z této neznámé destinace jsme se museli pěšky přesunout k rekreačnímu středisku Pod Šaumburkem, kde jsme byli ubytovaní. Na odpoledne jsme měli naplánovaných spoustu aktivit jako třeba seznamovací hra s míčkem, výšlap na Kelčský Javorník, anebo jsme v týmu obalili vajíčko tak, aby se při hodu z rozhledny nerozbilo.

Bylo by zvláštní, kdyby vše šlo jak po másle, takže při výšlapu na rozhlednu se nám povedlo zajít si kus cestou, která nikam nevedla. Po úspěšném zdolání kopce k rozhledně si odvážlivci vylezli i na samotný vrchol houpající se rozhledny a pak následovala cesta zpátky k ubytování, v rámci které jsme si ještě stihli zahrát hru, která spočívala v domluvě bez mluvení. Díky tomu jsme zjistili, že tohle už víckrát praktikovat nebudeme, protože mezitím, co jeden se prstem snažil na zem napsat datum narození, podle kterého jsme se měli seřadit, druhý vám málem praštil pěstí do obličeje, protože se snažil ukázat měsíc, ve kterém se narodil.

Při večerním programu, kdy jsme měli možnost spolužákovi “napatlat“ sádru na obličej a zašpinit mu oblečení, jsme se při pohledu na ostatní jeden druhému vysmáli. Tohle malé škodění a vysmívaní se jeden druhému nám pomohlo si zapamatovat spoustu dalších jmen a hlavně se seznámit. Po spoustě zábavy nás čekala méně příjemná práce, a to byl úklid veškerých zbytků sádry jak všude kolem nás, tak i sádry na nás samotných. Před spaním jsme si ještě napsali dopis svému budoucímu já, které nám naše paní profesorka bude opatrovat až do maturity. Po aktivním dni nás čekala odměna v podobě spánku.

Další den na nás čekaly aktivity v podobě  “židličkované“ s úkoly, lidského binga nebo fotbalu, u kterého někteří jedinci mohli ukázat své dovednosti a jiní v zápalu hry skončit několikrát na zemi a odvést si nějakou tu modřinu. Další aktivitou byly společenské hry, které pro nás nachystali spolužáci a díky kterým si suvenýr v podobě modřin odvezlo víc jedinců. Po těchto aktivitách nás čekal odjezd domů. Bohužel všechny tyto činnosti napomohly tomu, že nám paní profesorka Šustková onemocněla, a to pro nás bažanty znamenalo, že se školou se budeme muset seznámit sami.

Chtěli bychom poděkovat paní profesorce Šustkové a paní profesorce Maňasové za první třídní akci, která obsahovala spoustu aktivit, díky kterým jsme se nenudili. Snad nás další třídní akce nebude stát dalšího nešťastlivce.

Veronika Tomečková, 1. B