Naše výprava začala v 5 hodin brzkého dne (nebo chcete-li, hluboké noci) kde jinde, než na valmezském nádraží. Ve vzduchu šla cítit slabá nejistota, jelikož nám do této chvíle stále nepřišel potvrzovací mail o účasti v soutěži. Náš tým byl ale sebevědomý – i přes absenci potvrzení jsme věřili našemu kapitánovi, že dokázal vyplnit přihlašovací Google formulář. Nastoupili jsme tedy do vlaku a vyjeli směr Pardubice.

Cesta plná karetních her a pečlivé mentální přípravy utekla rychle a zanedlouho jsme se ocitli před pardubickým nádražím, čekajíce na autobus, který by nás dovezl do cílové destinace. Po středně dlouhé jízdě Pardubicemi proložené debatou mj. o naší registraci na soutěž jsme konečně vystoupili před Dopravní fakultu Jana Pernera. Celkem rychle jsme si uvědomili, že zde se asi chemická soutěž konat nebude, takže jsme se vydali hledat budovu, která by více souvisela s tématem. Po chvilce bloudění jsme zahlédli postavu v červeném tričku s logem Chemiklání, která nás konečně zavedla na správné místo, do auly Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice.

Viděli jsme to hned po vkročení dovnitř. JSME TAM! Zuzínci na seznamu účastníků, černé na bílém. Přece jenom budeme muset místo prohlídky Pardubic soutěžit… i tak jsme se dali do tance.

Po dalším čekání zkráceným hraním Kravek byla soutěž zahájena krátkou přednáškou o historii Chemiklání a jeho pravidlech. Mimo jiné byl také připomenut historický úspěch týmu GFPVM, který v roce 2017 získal nejvyšší průměrné bodové skóre na úlohu. Okamžik jsme zvažovali využít strategii odevzdání jediné úlohy na plný počet bodů a pokořit tak všechny dosavadní rekordy průměru bodů na úlohu. Nakonec jsme ale zvolili cestu těžší, ale čestnější – pokusit se vyřešit úlohy všechny. Po zahájení jsme byli zavedeni do místnosti C1, kde konečně proběhla samotná soutěž. Dvě hodiny plné spolupráce, hledání v knihách a ke konci i adrenalinu uběhly jako poločas přeměny ⁸Be a až oběd v univerzitní jídelně byl moment, kdy si naše hlavy dopřály chvilku klidu po mentálním maratonu. Následovalo vyhlášení, kde však vyhlásili pouze nejlepších pět týmů. Naše očekávání, že v TOP 5 nebudeme, to jenom stvrdilo.

Veselou náladu nám to ale i tak neubralo. Zvěčnivše se před univerzitním mini-Louverem (pozn. Tomáše: „Ta obrácená učebnice je fakt schválně.“), s vtipy o fruktóze a pardubickým perníkem jsme spokojeně vyrazili po nabitém dni plném smíchu domů.

Další den jsme se dozvěděli, že jsme obsadili první místo poslední TOP 14. (Pozn.: byli přesně uprostřed výsledkové listiny.) To nás ale určitě neodradí před opakováním této úžasné zkušenosti i příští rok, protože jak víte: Není důležité vyhrát, ale být na seznamu účastníků!

Adam Tvrz, Tomáš Nguyen, Antonín Masopust, Kristina Kolčeva, Mgr. Zuzana Halaštová a v myšlenkách navždy s námi Maruška Svozilová