Namísto do dějepisné učebny zamířily třídy 1. A, 1. B a 3. E postupně na dva dny do zdejšího muzea, kde se jejich průvodcem dobou pravěku stal společně s učiteli dějepisu archeolog Mgr. Samuel Španihel.

Pravěk je velice dlouhý a často nebývá pro gymnazisty, kteří začínají zaplňovat stránky svých sešitů v prvních měsících školního roku, příliš atraktivním tématem. Úplně nepomáhají ani pečlivě připravené prezentace a usilovná snaha profesorů dějepisu. Nejde-li to teoreticky, třeba to půjde názorně a prakticky, rozhodli jsme se na konci školního roku v dějepisné komisi.

V prostorách meziříčského Muzea regionu Valašsko v zámku Kinských začal pravěký svět nabývat trochu jinou, skutečnější a představitelnější podobu, když nám rukama procházely pradávné nálezy (ty nejstarší především z Kelečska) – lebka jeskynního medvěda, mamutí stolička nebo různé typy pěstního klínu i sekeromlaty z eneolitu. Jak perná byla obživa nejstarších zemědělců, dávala tušit zrnotěrka, na níž si získání malé misky mouky vyžádalo značné úsilí. Ve srovnání s ní fungoval žernov z éry Keltů mnohem snáze a efektivněji. Připravit si k obědu kastrol pšeničné a ječmenné kaše pak nebylo až tak těžké. Náročné se naopak ukázalo odkrývání a vyhodnocování archeologického nálezu. Co všechno dokáže zkušený archeolog vyčíst z několika na první pohled náhodně rozházených artefaktů kolem pradávného ohniště? Byl muž, který tu seděl a pravák nebo levák? Co tvořil a jakou technikou byla vlastně vyrobena Věstonická venuše?

Informací, které přinesl workshop, bylo mnoho. Proto se také hodně opakovalo, procvičovalo, poznávalo, třídilo a kreslilo do sešitů i do map. Díky odborné erudici a trpělivosti pana Mgr. Samuela Španihela i vlastnímu úsilí odcházeli naši studenti z muzea jako ti, kteří si pod pojmem pravěk a archeologie dokážou v našem okolí představit něco reálného, možná i dobrodružného a pro některé také chutného a zdravého.

Mgr. Alžběta Zetková