Cestu dlouhou 4 100 km absolvovalo autobusem celkem 44 osob, z toho 35 středoškoláků, z nichž největší skupinu tvořili studenti našeho gymnázia.

Už při odjezdu z Valašského Meziříčí v časných ranních hodinách bylo jasné, že tentokrát nepůjde o procházku růžovou zahradou, ale spíše o zkoušku ohněm. Zavazadlový prostor se velmi rychle naplnil objemnými zavazadly, obsahujícími vše potřebné nejen k procházkám po historických památkách Pobaltí a ruského severu, ale i pro stanování včetně vlastního vaření. Na zadní sedadlo v autobuse se navršily spacáky a stany a začal se rodit náročný plán, jak každý den rozbít tábor na jiném místě, umýt se, uvařit si, popasovat se s večerkou, vyspat se ve stanu s dalšími spolunocležníky (mnohdy za deště, větru i překvapivého chladu), ráno zase vše včas sbalit do autobusu a vyrazit na další cestu. Dlužno říci, že to nakonec všichni zvládli, i když bylo občas složité poskládat všechny věci zase zpět do autobusu.

Ovšem místa, kterými jsme projížděli, kde jsme se zastavovali a která jsme poznávali, nám byla pokaždé úžasnou odměnou za vynaloženou námahu a nepohodlí. Hned v prvních dnech nás překvapilo nádherné jezero v polském kempu u Grajeva, obrovský památník válečným obětem v IX. pevnosti, historické památky litevského Kaunasu či magická Hora křížů v Litvě. V Lotyšsku jsme obdivovali barokní zámek v Jelgavě, vykoupali se na nekonečně dlouhé písečné pláži v Jurmale, poznali jsme historickou Rigu a fotografovali ptáky v přírodní rezervaci na mořském pobřeží. Také Estonsko nám ukázalo své divy – malebně středověký Tallin, zbořený klášter Pirita či zřícenina hradu Rakvere se sochou pratura v nadživotní velikosti se jistě každému vryly do povědomí. Při noclehu v táboře Gideon jsme se vykoupali v baltském moři, načež následovala pravá bílá noc a nikdo nemohl usnout. Poté následoval obávaný hraniční přechod mezi Estonskem a Ruskem. Díky našim rusky mluvícím učitelům jsme ho zvládli bez problémů a konečně se ocitli v širé ruské zemi, lákající nás svou exotikou.

Rusko nás všechny doslova nadchlo. V samotném Petrohradu a jeho okolí jsme strávili tři dny, kdy jsme stany vyměnili za skromné podmínky v hostelu Dom. Vaření ve společné kuchyňce, jeden z pokojů s kapacitou až 18 lůžek, časově nabitý program, ale zase vcelku dobře zásobená samoobsluha a metrem lehce dosažitelné centrum města s úchvatnými památkami a širokánskou Něvou. Návštěva Petrodvorce, Ermitáže, Jekatěrinského paláce s jantarovou komnatou, Piskarevského hřbitova, křižníku Aurora, Petropavlovské pevnosti, projížďka na loďkách po Něvě a kanálech, noční sledování otevírajících se mostů z nábřeží Něvy. Mnozí navštívili přírodovědné či vojenské muzeum, chrám sv. Izáka, klášter Alexandra Něvského, prošli se po Něvském prospektu, obdivovali palácové náměstí, Admiralitu, MIchajlovský palác nebo Letní sad. Míjeli jsme si nádherný Kazaňský chrám, oblíbili si Dům knihy a Literární kavárnu na Něvském, scházeli se u jezdecké sochy Petra I., poznali jsme památník hrdinným obráncům Leningradu na Moskevské třídě.

S Petrohradem jsme se loučili jen neradi, ale čekala nás ještě další ruská města – Velký Novgorod, kde bylo přijato křesťanství na Rusi, Svatojurjevský mužský klášter, Pskov s mohutným kremlem a vysokánským pravoslavným kostelem, ale také se sochou Lenina, provinciální městečko Ostrov se starobylým mostem a ortodoxním chrámem. Také nocleh ve stanech u rozlehlého Čudského jezera neměl chybu. Poté jsme již pomalu opouštěli Rusko. Zpáteční cesta nám ukázala druhé největší město Lotyšska – Daugavpils, litevské hlavní město Vilnius s majestátní katedrálou a různorodou architekturou, geografické centrum Evropy a sídlo litevských knížat – vodní hrad Trakai. Přes Polsko se cesta už trochu vlekla, protože se každý těšil domů. Všechny zážitky, které se týkaly tohoto výletu za hranice všedních dní, zde ani nejde vyjmenovat. Ale je jisté, že zůstanou nejen na fotografiích, ale i v myslích a srdcích všech účastníků hodně dlouho.

PhDr. Jana Krcháková