(Listopad 2016)

Začalo to jako každá hodina matematiky. Pan profesor Novosád přišel do hodiny a začal řešením třídnických záležitostí. Jedna z otázek směřovala, jestli by náhodou někdo neměl zájem jet na Veletrh Věda Výzkum Inovace do Brna. Jeden, dva lidé zvedli ruku, a pak to začalo. Postupně zvedl ruku další člověk, další člověk – až nakonec zvedl ruku poslední člověk.

(Březen 2017)

Takže se přesouváme o pár měsíců dopředu a jako celá třída vyrážíme na školní výlet do Brna už v březnu. Cesta probíhá relativně v klidu. Přijíždíme do Brna. Nakupujeme lístek do „šaliny“ a běžíme na zastávku. Je nám řečeno, že odjíždíme tramvají číslo 1, ta nám bohužel ujede přímo před očima. Nepříjemné… – další jede až za 4 minuty, vyčerpávající čekání…:-).

Nakonec dorážíme do naší cílové stanice.

U vstupu do areálu BVV přikládáme lístek k čtečce a hledáme halu s označením B. Vstupujeme dovnitř a hned zkraje na nás vybafne hafo lidí oblečených už na první pohled seriózněji, než jsme my. V pavilonu po skupinkách zahajujeme prohlídku.

V několika slovech by šlo říct, že veletrh je plný elektroaut, dronů, termokamer a 3D tiskáren. Ještě se stíháme zapojit do interaktivní přednášky o těžištích, kde nám ukazují plno magických triků. Několik z nás se ještě zapojí do vyplňování soutěžního papíru o zemích Evropské unie, dokonce dostaneme tašky s krásně zabalenými reklamními propiskami a kalkulačkami od EU. Stihneme se i zeptat pána z Dopravního podniku města Brna, jak funguje navigace tramvají (zasměje se a sdělí nám, že jsme asi mysleli šaliny) a stihne nám ukázat i různá hlášení, která může řidič spustit. Pustí nám i jeho nejoblíbenější hlášku s číslem 20: „Bude zahájena přepravní kontrola.“

To už nás ale pan profesor žene do vedlejšího pavilonu, kde se nachází interaktivní výstava VIDA! Zde se většina z nás najde. Je tu plno interaktivních her, obřích větráků, obřího piána, po kterém se dá chodit, je tu nakloněná místnost, plno iluzí, je tu lidský gyroskop a taky rotační místnost. Víc už vám říkat nebudu, zajeďte si tam sami, stojí to za to!

Na závěr ještě vyrážíme do KFC, abychom dojedli to, o co jsme za den chozením zhubli, a pak už jen odcházíme do vestibulu hlavního nádraží. Je 5 minut do odjezdu a my s panem profesorem postrádáme jednoho spolužáka. Přičemž když mu volám, sděluje mi, že už je ve vlaku. Takže s panem profesorem okamžitě vybíháme a na poslední chvíli vlak stíháme...

Robert Dresler, 3. E