V pátek 4. 11. 2016 jsme se sešli v osm hodin ráno v hudebně. Protože autobus přijížděl až v deset hodin, ještě jsme se rozezpívali a vyzkoušeli nějaké písně. V deset hodin jsme naložili všechny své věci a všechny sborové věci a vyrazili směr Wodzisław Śląski. Tam jsme se naobědvali a ubytovali v krásném hotelu Ostrawa. Odpoledne jsme jídelnu přestavěli na zkušebnu a začali jsme zkoušet. Zkoušeli jsme zejména soutěžní skladby, protože soutěž se kvapem blížila. Asi v pět hodin jsme se všichni teple oblékli a vyrazili do Rybniku. Tam jsme se šli podívat na koncert, který se konal jako pocta k 700. výročí narození Karla IV. Zpívaly se skladby české i polské od českého sboru VUS z Pardubic a polského sboru Medici Cantantes z Wroclawi. Sbory také předvedly společný celek „Otčenáš“ od českého skladatele Leoše Janáčka. V kostele bylo zima. Proto jsme všichni, i přes nádhernou hudbu, uvítali, že jsme hned po koncertu mohli odjet na hotel. Tam každý povečeřel a uložili jsme se ke spánku. Druhý den byla soutěž, tak jsme všichni zalehli brzo.

A byla sobota – náš soutěžní den. Soutěžili jsme v rámci festivalu „Rybnicka jesień chóralna“ v kategorii smíšených sborů. Ráno jsme vstávali brzo, posnídali jsme, rozezpívali se a jeli do Rybnika, kde jsme už v deset hodin měli soutěžní vystoupení. Ten den byl opravdu hektický. Když jsme přijeli, hosteska nás dovedla do sálu, kde jsme měli akustickou zkoušku. Pak jsme šli do šatny, přičemž správnou šatnu jsme trefili až napotřetí. Nakonec jsme se všichni převlékli, i když kluci zapomněli motýlky, a včas dorazili do kulturního domu. Soutěžní program se, dle mého názoru, docela povedl. Tak nás také ohodnotila i porota. Ocenili nás Stříbrným pásmem. Všichni byli moc šťastní. Poté proběhla ještě porada sbormistrů s porotou. Zakončení se konalo v krásném kostele sv. Antonína, kde každý sbor předvedl jednu až dvě skladby a byl slavnostně oceněn. Na hotel jsme přijeli poměrně pozdě a ještě nějakou dobu jsme slavili.

Další den jsme se přesouvali z Wodzisławi do Varšavy. Po cestě, kterou většina z nás prospala, jsme se stavili ještě do Čenstochové a navštívili pro Poláky nejvýznamnější místo – Jasnou horu. Viděli jsme baziliku, kde někteří z nás před dvěma lety zpívali, kapli s obrazem Černé Madony a prohlédli jsme si starobylé hradby. Taky jsme se setkali s naším přítelem Arturem, který nás vzal na oběd do malé jídelny nacházející se nedaleko objektu. Po krátké návštěvě Čenstochové jsme se rozloučili s Arturem a jeho ženou písní a pokračovali dál. Do Varšavy, hostelu Syrenka, jsme přijeli v odpoledních hodinách. Večer jsme šli zpívat na mši do nejkrásnějšího kostela, který se nachází v historickém centru. Po dvouhodinové mši jsme přijeli zpátky na hostel, dali jsme si večeři a šli jsme si lehnout do svých pokojů.

V pondělí ráno jsme po snídani vyrazili do největšího parku Varšavy, který se jmenuje Łazienki. Tam bylo opravdu krásně, všude plno stromů se zbarveným listím, můstky a mosty, paláce, čínská zahrada. Šli jsme se podívat na sochu Chopina v nadživotní velikosti. Po cestě jsme viděli pávy a kavky, ale taky neuvěřitelné veverky, které se lidí moc nebály a přišly blízko tak, že jsme se jich mohli dotknout. Po procházce jsme vyrazili do nákupního centra, kde jsme měli dvě hodinky rozchod a prostor na oběd. Asi o půl třetí jsme přijeli do hostelu. Sbalili jsme si koncertní oblečení a ještě jsme nějakou dobu zkoušeli. Kolem půl čtvrté jsme vyjížděli z Varšavy směr Grodzisk Mazowiecki. Tam jsme povečeřeli a dojeli do zkušebny. Večer jsme měli koncert s naším spřáteleným sborem Bogorya v místním kostele. Sbor řídil pan Marcin Łukasz Mazur. Po koncertu nás sbor pohostil místními zákusky i jinými dobrotami a my jsme jeli zpátky na hostel. Večer se nikomu moc spát nechtělo. Nakonec, po několikerém napomenutí, se všichni odebrali do postýlek.

Další den jsme se probudili do slunného rána. Měli jsme čas, tak jsme vstávali později, nasnídali jsme se a vyjeli. Celé úterý jsme poznávali varšavské Staré město. Viděli jsme Královský palác s obrazovými sbírkami, fotili jsme se u Syrenky, symbolu Varšavy, jedli jsme řízek přes celý talíř, viděli jsme historický film o bombardování Varšavy, měli jsme volno, abychom nakoupili nějaké dárky a drobnosti. Ve večerních hodinách jsme se vydali po stopách největšího polského skladatele F. Chopina. Viděli jsme kostel, kde působil, i kostel, ve kterém je uloženo jeho srdce. Tuto malou vycházku jsme zakončili v muzeu Chopina. To je interaktivně řešené, vše si můžete „osahat“, poslechnout si jeho tvorbu a přitom sledovat noty, poslouchat minidokumenty, které jsou pouštěny do sluchátek, aby se návštěvníci navzájem nerušili. Muzeum bylo vážně skvělé, mně se líbilo nejvíc ze všeho, co jsem za těch šest dní viděla. V osm hodin jsme jeli zpátky na hostel a povečeřeli jsme. Večer ještě probíhala nějaká zábava, zpívali jsme, hráli hry a povídali si. Většina z nás se balila, abychom další den vše stihli.

Ve středu jsme se probudili pro změnu do zamračeného rána a chumelenice. Sbalili jsme zbytek věcí, poklidili pokoje, posnídali jsme a vyrazili domů se zastávkou v Krakowě. Cesta trvala déle, než jsme předpokládali, kvůli sněžení a špatným silnicím. Tak jsme  plánovanou prohlídku v Krakowě zkrátili. I přesto jsme si užili trhy, malé obchůdky a kavárny. Nakonec jsme přece jen museli vyrazit domů. U gymplu jsme byli asi v devět hodin. Vzali jsme si věci, rozloučili se a jeli do svých domovů.

A další den? Hurá do školy!

Barbora Kaminská, 4. A

Článek sbormistryně PhDr. Jany Krchákové na portálu ZKOLA.