Po dvě hodiny trvajícím letu, který nám kvůli změně časového pásma zabral tři, jsme vysedli na letišti v Rize a mohli se vydat objevovat krásy historického centra hlavního města Lotyšska. Po návštěvě chrámu Rižský dóm s druhými největšími varhany v Lotyšsku a po nákupu suvenýrů jsme se opět vydali na cestu. Byla to cesta poslední, a to pět a půl hodiny dlouhá jízda autobusem do našeho cíle v Tallinnu. Cesta lednovou a chladnou pobaltskou krajinou v přítmí uběhla rychle. Po příjezdu kolem desáté hodiny večerní jsme opravdu ocenili volbu ubytování nacházejícího se, co by kamenem dohodil od autobusového nádraží a mohli jsme tak po krátkém nákupu základních potravin znaveni cestováním zapadnout do postele velice rychle.

Ráno po vydatné snídani v podobě opravdu dlouho a pořádně dělaných vajíček jsme se městskou dopravou dostali k místu konání, a to konkrétně základní a střední škole English College. Po registraci a přezutí jsme směřovali na zahájení do místní auly. Tam proběhla krátká přednáška k mezinárodnímu debatnímu formátu, který jsme si však vzorně nastudovali s předstihem a mohli jsme vyrazit na první kolo debat.

Na první debatu jsme jako opozice dostali zkušený tým z Finska a nepovedlo se nám vyvrátit, že firmám a obchodním společnostem bychom měli zakázat vydávat veřejná prohlášení k sociálním problémům. Na druhé kolo nám byla vylosována strana propozice na tezi, že bychom měli zakázat nevěsty na objednávku. Po uplynutí hodiny přípravného času měla začít debata, dorazily soupeřky z Litvy, a přišel i náš talisman štěstí s pracovním jménem kočičí packa. Chyběl však rozhodčí. Když se ani po dvaceti minutách neukázal, začali jsme mít jisté obavy a pan Kocur se tedy vydal celou situaci řešit s organizátory turnaje. Svou plynulou angličtinou, dle vlastních slov, na úrovni C3 musel asi 5 lidem vysvětlit, že rozhodčí opravdu nedorazil a za 10 minut se vrátil i s náhradním rozhodčím a debata mohla začít. Debatu jsme vyhráli a mohli jsme tedy s bilancí jedné výhry a jedné prohry po krátké procházce městem zakončit svůj den opět ve skvělém supermarketu Rimi, kterému jsme však neřekli jinak než Rimini, u ubytování a následně si jít odpočinout do našeho hezky vybaveného dočasného domova.

Sobota byla hlavním soutěžním dnem, protože nás čekaly 4 debaty a spousta náročných soupeřů. Ve třetím kole jsme znovu dostali roli opozice tentokrát na tezi, že by občané vlastnící ruský pas, ale majíce trvalé bydliště v Estonsku, neměli hlasovat v estonských komunálních volbách. Proti silnému týmu z Litvy jsme však volební právo ruských občanů obhájit nedokázali. Zároveň se mám v této debatě přihodila vtipná situace, kdy propozice zmiňovala početné ruské zastoupení v estonském městě Narva, které leží na hranicích s Ruskem. Neuvedli však, o jak velké město se jedná a náš zkušený zeměpisec Vítek ve své řeči přirovnal Narvu k obci mezi Stříteží a Zubřím. Po debatě jsme zjistili, že Narva je 3. největší město Estonska a odehrály se zde největší boje během estonské války za nezávislost. Ve čtvrtém kole jsme dostali stranu propozice, a to na připravenou tezi se zněním, že litujeme připojení deseti východoevropských zemí do Evropské unie v roce 2004. Proti dánským soupeřům jsme nezaváhali a vybojovali jsme si druhou výhru. V pátém kole se role otočily a nás čekala opozice na stejnou tezi o EU. I tentokrát jsme dostali dánské soupeře, dokonce ze stejné školy, a i tentokrát byl výsledek v náš prospěch a my jsme mohli uvažovat o šanci na postup dál. V rozhodujícím šestém kole jsme ale

bohužel dostali stranu opozice na tezi, že bychom měli podporovat genetické inženýrství, což zahrnuje např. vývoj geneticky modifikovaných potravin nebo úpravu genomu organismů pro lepší přežití a odolnější jedince. Nedokázali jsme však v hodině přípravného času vymyslet dostatečně silné argumenty pro zastavení vývoje v oblasti genetického inženýrství a zůstali jsme s třemi výhrami těsně před branami čtvrtfinále. Náš cíl byly dvě výhry, takže jsme jej naplnili na sto padesát procent.

V neděli ráno s vědomím, že turnaj už máme úspěšně za sebou jsme vyrazili tramvají do místního přístavu vyzkoušet teplotu Finského zálivu a nasát přímořský vzduch. Udělali jsme i pár fotek a pokračovali jsme na místní velkou tržnici. Nakoupili jsme suvenýry, naobědvali se a čekala nás cesta zpět na English College, abychom mohli shlédnout finále mezi týmy z Estonska a Litvy. Finálová debata proběhla na tezi, že bychom měli zakázat vlastnictví domácích mazlíčků a propozice z Estonska si tuto radikální změnu dokázala uhájit. Po finále jsme zamířili zpět na ubytování.

V pondělí nám autobus zpět do Rigy odjížděl už v 6:25 a čekala nás stejná cesta tentokrát naopak. Po náročném dni plném cestování různými pozemními i vzdušnými prostředky jsme se kolem půlnoci vrátili zpět do našich trvalých domovů a mohli si po čtyřech dnech náročného výletu pořádně odpočinout.

Závěrem děkujeme panu řediteli a panu učiteli Dřímalovi za velice vítanou pomoc s přepravou, našemu růžovému ústavu za organizační i finanční podporu a samozřejmě panu učiteli Kocurovi za doprovod na této akci, za skvělá vajíčka a organizaci programu a těšíme se na další debatní příležitosti jak v Česku, tak i v zahraničí.

Tým „To beat, or not to be“ alias „Bít, či nebýt „