Byl čtvrtek, 9. leden, a po velké přestávce vycházíme z prostor naší školy na nádraží. Jsme tři – soutěžící Jan Novotný (4. E) a Pavla Juhaňáková (6. E), spolu s doprovodem od Ireny Kutačové.

Po pořádném nákupu všech pochutin, potřebných na přežití cesty, jsme nasedli na zpožděný rychlík a dojeli do Olomouce, kde se soutěž konala. Převzali jsme si naše pořadová čísla a jen čekali na zahájení.

Po menších technických problémech, kdy nešla třetina počítačů v učebně, jsme nakonec nastartovali mozky a pustili jsme se na těžký, dvouhodinový překlad. Ať už to byl umělecký text o románu, nazvaném anglicky "novel" (což, podotýkám, není novela!), nebo technický text o znečišťujících látkách, které měly český název uložený jen hluboko v nám neznámé evropské databázi, tak nám určitě daly zabrat. Překlad jsme nakonec tak tak stihli!

Při cestě zpět už jsme jen debatovali o svých pocitech z překladu (naše původní texty jsme si ani nemohli nechat!) a čekali jsme, než poklidně dojedeme domů... jenže to se nestalo. Pavla z Hranic se sice domů dostala včas, nám z Valmezu ale ujel vlak, tak jsme večer strávili poskrovnu na hranickém nádraží, hlad jsme přežili hlavně díky kukuřičným chipsům koupených v nádražní hospodě.

O dva týdny později, v pátek 24. ledna, jsme jeli do Olomouce znovu, tentokrát ráno, na slavnostní vyhlášení. Již tradičně jsme se po cestě stavili v olomoucké pekárně Illík, šli kolem tamní Pedagogické fakulty a nakonec krásným nádvořím došli až na univerzitu. Absolvovali jsme dvě poučné hodinové přednášky, obsahující jak velmi vtipné chyby, tak i menší chyby, kterých se musíme do budoucna vyvarovat. Žádný překlad totiž nebyl bezchybný – a to i když některé byly, cituji, "na úrovni našich magisterských studentů".

Pak přišlo vyhlášení. Po dalekosáhlém výčtu čestných uznání z ostatních jazyků přišla řada i na angličtinu. Chvilka napětí... a na druhém místě se umístila... NAŠE PAVLA JUHAŇÁKOVÁ! Zvládnout něco takového již podruhé je neuvěřitelný výkon – a to jsme zjistili, že jí ve finálním překladu kvůli chybičce chyběly poslední tři slova.

Za odměnu jsme si zašli do unikátního podniku: hranolkárny Faency Fries, kde z domácích brambor s domácími omáčkami vyrábí lahodnou pochoutku – vřele doporučujeme!

Po dlouhém dni plných prožitků jsme se tedy naplnění vrátili domů.

Jan Novotný