GENETICKÝ WORKSHOP VRAŽNÉ 2024
18. 9. 2024 Článek publikován 18. 9. 2024
Naši budoucí biologičtí maturanti podnikli ve středu 26. 6. 2024 cestu do Brna.
Brzy ráno jsme se sešli na nádraží ve Valašském Meziříčí, abychom dojeli do Hranic na Moravě. Odtud jsme už fičeli RegioJetem do našeho cíle. První štace byl univerzitní kampus v Bohunicích, kde nás očekával náš dvorní přednášeč dr. Lízal. Tento uznávaný odborník na vědy genetické nám už vyprávěl o využití DNA stop v kriminalistice a při určování ostatků historických osobností. Tentokrát nás seznámil s historií neandrtálců, která je i přes nedávné velké objevy stále zahalena tajemstvím. Co už ale víme s jistotou, ano, křížili jsme se s nimi. Tedy v genomu moderního člověka (my) jsou genetické stopy neandrtálců.
Další část programu po nezbytné obědové pauze pokračovala v místě, kde působil jeden z největších vědeckých géniů, a to Johann Gregor Mendel. Toto místo jsme našli Na Mendlově náměstí, kde MUNI provozuje v Augustiniánském klášteře Mendelovo muzeum (upozorňuji na jazykovou hříčku - náměstí je Mendlovo a muzeum je Mendelovo, jedná se však o stejného Mend?(e)la!). Ve zkratce, viděli jsme všechno. Jeho pokoj, exponáty, písemnosti, zahrádku a skleník (moderně přebudovaný, původní se nezachoval). Některé žáky zaujala také místní kavárna. Pro zeměpisáře přidávám, že Mendel (takhle se to píše všude) byl zdatným meteorologem, který v roce 1870 pozoroval v Brně tornádo a o měsíc později vysvětlil tento jev v Brněnském přírodozpytném (dnes přírodovědném) spolku. Musím připomenout, že když v roce 1865 v tomto spolku přednášel o svých pokusech s hrachem, nikdo to nepochopil. Pánové asi neměli rádi luštěniny?
Na cestě domů jsme také zažili působivý meteorologický jev. V Hranicích na Moravě jsem za 2 vteřiny trvající výskok z vlaku na nástupiště promokli na kůži. Voda se valila v podstatě odevšad, měl jsem podezření, že prší také zdola nahoru. Vláček do Valmezu se pak dlouhé minuty s námi na palubě (to slovo naprosto sedělo, jako my jsme seděli šťastně uvnitř) rozmýšlel, jestli nás zaveze domů, anebo ne, nakonec jsme naštěstí pomaličku dopluli do Valmezu, kde v pozdních večerních hodinách při šumění deště, svitů blesků a práskání hromů skončila školní akce.
Za GFPVM Danišovi