Páteční ráno bylo pro některé přírodovědce poněkud časné. Museli jsme stihnout ranní rychlík do Olomouce. Ten však přijel o pár minut později, a proto jsme s mírným zpožděním dorazili také do Olomouce. Při pohledu na jediné jezdící schody směrem do nádražní haly, na které se cpalo více lidí, než mohly pojmout, bylo jasné, že bus číslo 13 je beznadějně pryč. Do Holic jsme tedy nerozvážně vyrazili pěšky. Vojta Camfrla nás neomylně (s pomocí mapy v mobilu) vedl cestou a necestou a překvapivě jsme nakonec, kdy mnozí již ztráceli naději, dorazili na správné místo. Kdybychom jeli pozdějším spojem, byli bychom tam úplně stejně.

Kolem deváté nás přivítala paní Sekaninová a hned nás zavedla do laboratoře. Pod jejím vedením jsme dokázali namíchat potřebné roztoky a připravit agarózový gel na elektroforézu. Studenti si vyzkoušeli práci s mikropipetami a kupodivu dokázali nanést vzorky na správná místa. Pak se zapnul proud a čekalo se. V mezičase jsme bohatě posvačili a také se zevrubně podívali do všech prostor biochemického království. Viděli jsme přístroje, které dokážou netušené věci. Největší úspěch sklidil obrovský mražák na vzorky, kde zuřilo asi mínus šedesát stupňů Celsia. (Dotaz pro motivované studenty: kolik je to kelvinů?) Kolem dvanácté hodiny jsme vyhodnotili naši práci a zjistili jsme, které vzorky včel byly nakaženy hmyzomorkami, a to dokonce ještě jakými. To vše se dá z přítomnosti různých kousků DNA ve vzorku zjistit.

Závěrem jsme samozřejmě vyzkoušeli také místní bufet a poleželi na velkých lenoškách ve vestibulu. Venku totiž začalo sněžit nebo pršet nebo všechno dohromady, a proto jsme pro návrat na vlakové nádraží tentokrát zbaběle použili bus číslo 13. Samozřejmě přijel pozdě, ale vlak jsme stihli, a i když byl poněkud přeplněný, dojeli jsme v pořádku do milovaného Valmezu.

Výukové cíle jsme splnili měrou vrchovatou a celkově jsme si výlet do Olomouce opravdu užili!

Za náš seminář biologie Pavel Daniš