Terezín a setkání s paní Evelinou
12. 10. 2023 Článek publikován 12. 10. 2023
V úterý 7. 11. 2023 jsme po dlouhé době uspořádali exkurzi do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Účastnili se jí studenti hlavně z maturitního ročníku, doplněni o posilu zájemců z třetích ročníků a 5. E.
Abychom náročnou prohlídku a celkové dojmy z místa smrti vstřebali, strávili jsme odpoledne v prosluněném Krakově. Procházka historickým centrem a osobní volno pomohlo vstřebat myšlenky, kterých jsme byli plní.
Stále více se mi potvrzuje, jak v souvislosti se současnými událostmi ve světě je důležité budovat historické povědomí.
A jaký dojem mají z exkurze někteří studenti?
Byl to pro mě velmi silný zážitek. Tichá a smutná atmosféra a k tomu výklad o krutostech, co se na tom místě děly, celou dobu mi běhal mráz po zádech, a i když jsem o tom viděla dokumenty a četla knihy a měla určité ponětí o tom, co se za vysokými ploty z ostnatých drátů dělo, být na tom místě a vše to vidět...
Myslím, že by to měl vidět každý, důkaz, jak kdysi lidé na tom místě trpěli, a uvědomit si, jak se dnes máme dobře, a vzít si z toho kolektivní ponaučení.
Měli bychom si vážit maličkostí, jako možnost říct svůj názor, zajít si na záchod, kdy chceme, nebo mít své soukromí. Ne vždy měli totiž všichni možnost za sebe svobodně rozhodnout.
Bylo pro mě těžké si představit a uvědomit si, co se na těch navštívených místech kdysi dělo. Myslím si, že by to měl každý vidět.
Krakov byl krásný a chtěl bych se tam ještě někdy podívat.
Ve mně návštěva zanechala pocit zděšení nad tím, jaké měli vězni podmínky, a že v táborech neměl lidský život žádnou, ale žádnou cenu. Teď už mi to dochází, ale přímo na místě se mi těm hrozným věcem nechtělo věřit.
Děsí mě a mám hrozný hněv, že i po takových zvěrstvech dnes stále dochází k hněvu, šikaně, násilí, vraždám, které jsou motivovány pouze na základě, jak se člověk narodil (rasa, orientace, pohlaví...)
Přestože je to místo plné smrti a odpornosti, mě fascinuje, jak to fungovalo - logistika atd.
Stres, hlad, žízeň a hlavně strach, se kterým každodenně museli žít lidé v Osvětimi, je nepředstavitelný. Člověk se ptá sám sebe, jak je možné, že toto udělali lidé lidem? Jak to, že já mám takové štěstí? Kde je ta spravedlnost?
Člověk ani nemusí vědět, kde to vlastně je, aby z toho místa cítil, že něco bylo špatně. Nepředstavitelné masy mrtvých, nepředstavitelné podmínky. Dobrá výstraha, aby se to nikdy neopakovalo.
Mgr. Blanka Šlerková