Asi jste už víckrát viděli nějakou reklamu na potravinářský výrobek, v níž autoři zdůrazňují, že v dotyčném mlsu není žádné, ale fakt vůbec žádné „éčko", a tím pádem (snaží se nás přesvědčit) je ten výrobek skvělý a úžasný a rozhodně bychom za něj měli příslušný peníz utratit.

Podobné reklamy se mi vybaví v deštivém pátečním ránu 3. 11. 2023, kdy vezu do Zlína naše úspěšné postupující do krajského kola v podnadpisu zmíněné soutěže. Reprezentují nás studenti tříd 1. E, 3. E, 4. E, 5. E – a co byste řekli? – no jistě, 6. E, tam dokonce "tuplovaně", abych to pravil tak nějak hezky česky. „Éček mrtě!" jak by zase možná kdysi řekli mí kamarádi.

Beru vážně vážně míněné varování kolegyně Evy Jiráskové před cestou přes Vsetín a hrozícím tam obřím zpožděním, takže jedeme „na sichr" vlakem do Holešova, kde by nám mělo navazovat více autobusů do Zlína. První jede jen dvě minuty po našem příjezdu do Holešova, hm, ten asi necháme jet, myslím si cestou, na další ale máme rezervu devíti minut, což by vzhledem k tomu, že v Holešově mají „autobusák" logicky hned před nádražím vlakovým, mohlo pohodlně stačit.

„Člověk plánuje, Pánbůh se chechtá", tenhle bonmot oceňuji už léta i já, ortodoxní ateista. Vlak nabere asi 10–11 minut zpoždění (ač na idos.cz slibovali, že jezdívá přesně!, pak něčemu věřte...). Zároveň ovšem hoši operativně zjistí (někdy jsou ty mobily vskutku k nezaplacení), že náš busík, který jede z Přerova, si momentálně také veze asi tři minutky zátěže.

Když si to shrneme, prosté sečítání, žádná vysoká matika, tak +9 – (10 až 11) + 3 rovná se zhruba šul nul, a přičteme-li ještě asi jednu, spíše dvě minutky na cestu od vlaku k autobusu, vychází to opravdu „o prsa korejské ženy", jak kdysi v reportáži zápasu pronesl dnes už proslulý fotbalový komentátor magistr Jaromír Bosák. „Kdo můžete běžet, valte na pětku a držte ho!" vysílám mlaďochy od vlaku kupředu a sám se snažím rozpomenout na doby, kdy jsem běhal „kilák" pod tři minuty, fakt tomu tak kdysi bylo. V lijáku dorazíme na číslo pět – a o deset vteřin později přijede náš autobus, tak tohle jsme tedy uhráli, uufff...

Ve Zlíně máme tím pádem času moře, takže cestou v nákupním centru Čepkov dokoupíme něco potravin (éčka/neéčka nezkoumáme). Ve stálém dešti pokračujeme na kopec k Fakultě informatiky UTB a pamětníci se už předem těší na známou zkratku strmým svahem... Dnes ji asi vzhledem k blátivému terénu nevyužijeme, je nám jasné – a plot v místech, kudy tradičně chodíme, je překvapení navíc, dnes naši zkratku neuvidíme ani z dálky.

S velkou časovou rezervou dorazíme (ač oklikou) na fakultu, hoši se zaregistrují, pro rozptýlení se svezou zdejším proskleným výtahem až do osmého patra a (zaplaťbůh) zase zpět, pořídíme skupinové foto (stále v dešti...). Pak hochy zavřou do auly a oni zapnou mozkovou forsáž. Já letos nemusím běžet nikam (jako loni), čas soutěže strávím nad písemkami (pro blaho Růžového ústavu) a sudoku (pro blaho své duševní).

Po třinácté hodině je po všem, ale do vyhlášení výsledků daleko. Navíc Víťa a Dan spěchají do Přerova na „Debatování" – takže (jako skoro tradičně) nečekáme a jedeme domů. Jakub aspoň dohodne s dvěma místními, sympaticky (ač nebezpečně inteligentně) vypadajícími hochy zaslání vyfotografované listiny pořadí, jen co se objeví na dveřích (ta listina tedy, ne hoši).

Tichým autobusem (venku stále déšť) se pak nese debata šesti éčkařů o všem možném, Jakub občas hledí do mobilu, jestli už zlínští hoši výsledky poslali.

Pak to přijde – Ráďa Lev, nahlížející přes Jakubovo rameno na displej, se na mě podívá a jen utrousí: „Pojedeme do Prahy."

Týýýbrďo! Fakt špica! (jsme na Valašsku, že).

Shrňme – do celostátního finále postoupil sice „jen" Radovan Lev (6. E) – ale všech pět hochů z vyšší kategorie se umístilo v první dvacítce. Richard Vybíhal, jediný zástupce mladší kategorie, skončil na děleném 19. místě, takže také první (jedna-)dvacítka.

Hodně dobrý výsledek. Někdy jsou „éčka" prostě opravdu k nezaplacení :-).

Kdo vlastně v tom Zlíně byl? Radovan Lev a Jakub Šnajdr (6. E), Dan Sváček (5. E), Vojta Křižan (4. E), Víťa Zetek (3. E) a Ríša Vybíhal (1. E). Ocituji pojem ze známého, staršího filmu: „Dobrý oddíl!"

Závěrem musím (a chci!) ještě poděkovat za účast v letošním ročníku všem zúčastněným, ať už postoupili či ne, „éčkovým" i „neéčkovým" :-). Doufám, že za rok se, bohužel už bez letošních maturantů :-(, v logické olympiádě zase potkáme.

Ing. Pavel Novosád