V pátek po škole na nádraží to všechno začalo. Debatní klub Tož rožni! (na této události ve složení Renáta Danišová, Vít Zetek a Eliška Příleská ze 2. E, Soňa Jasná z 1. A, Julie Smočková z 1. B, Ivana Ježková ze 2. A, René Siner ze 4. B a jako učitelský dozor nejprve pan učitel a také náš kouč Filip Dřímal, kterého v sobotu vystřídala paní učitelka Halaštová) z GFPVM se odvážně vydal na svůj první turnaj.  

Cesta vlakem utekla rychle, někdo ji strávil uvolněným povídáním a někdo, jako třeba já, rychlým pročítáním argumentů, důkazů a všelijakých poznámek. Za chviličku už jsme se proplétali noční Ostravou, až nás uličky (pečlivě vybrané podle mapy) zavedly k cíli. Tím bylo pro nás soukromé Gymnázium Hello. Kufry jsme nechali ve vestibulu a doslova jimi obložili klavír. Následoval výstup po vzdělávacích schodech až do nejvyššího patra, kde se následovně konalo několikaminutové rozlosování, respektive rozdělení soupeřů.  

Zde krátká a doufám jednoduchá vložka o tom, jak taková soutěžní debata vůbec vypadá: Debatuje se na tezi (= téma) ve dvou týmech po třech řečnících, každý z nich má svůj specifický úkol, podle pravidel se střídají u řečnického pultíku. Jeden tým je strana afirmační, ta řečmi podporuje danou tezi, druhý tým zastává stranu negativní, ten se snaží dokázat, že argumenty strany afirmační neplatí. Toto k pochopení mého článku snad bude stačit, ovšem samotná debata se všemi pravidly je ještě mnohem složitější. 

První debatu na tezi: „Náprava pachatele by měla být hlavním účelem trestu“ jsme já, Vítek a Eliška jako strana afirmační přesvědčivě vyhráli. Poté následovala ještě krátká, avšak důležitá zpětná vazba od rozhodčího. Se skvělou náladou a úsměvem na rtech jsme popadli zavazadla a vydali se ubytovat do nedalekého domu mládeže.  

Crrrrrrrrrr! Ozval se neúprosný budík v 7:30 hod. sobotního rána. Po snídani z vlastních zdrojů jsme se všichni potkali v přízemí a vydali se čelit dalším protivníkům na Hello. Druhou debatu tohoto turnaje na tezi: „Na všech školách by měly probíhat povinné hodiny náboženství“ si vzali na starost René, Iva a Julie jako strana negační. I když se snažili, protivníci přednesli silné argumenty. Našemu týmu se bohužel vyhrát nepodařilo. Stejná situace nastala po chutném obědě při debatě na tezi: „Katolická církev by měla zrušit povinnost celibátu kněží“. Ani tentokrát se mně, Ivě a Julii nepodařilo jako straně afirmační obhájit naše argumenty. Samozřejmě nás dvě prohry za sebou mrzely, ale debata čtvrtá naše skóre výrazně vylepšila. Já, Vítek a René jsme se jako strana negační opět s tezí: „Náprava pachatele by měla být hlavním účelem trestu“ vrhli do lehce podprůměrné debaty kvůli nepřipravenosti protivníků. Výhra byla téměř jistá a tuto předpověď nám po večeři rozhodčí potvrdila. 

Na sobotu už bylo debat dost a šli jsme si užít večerní program. Tím byla hra Beat Saber a další ve virtuální realitě! Pro některé ještě zábavnější než hra samotná bylo sledovat nejmenované debatéry, jako třeba Vítka, hrou naprosto pohlcené. Jeho pohyby připomínaly boj se stínovými démony. Po tomto skvělém odpočinku pro naše mozky opět následoval přesun na ubytování mrazivou Ostravou. Rozdíly ve volbě oblečení nebyly nijak výrazné až na Reného v tričku a ostatních včetně mě v čepici nebo v rukavicích. 

V neděli ráno opět nastalo minimálně pro mě nepříjemné buzení spojené s balením a opuštěním ubytování. Po krátké a potřebné zastávce v Lidlu jsme došli na Hello zúčastnit se posledního kola turnaje. Jako strana negační na tezi: „Pacienti by měli mít možnost si připlatit za nadstandartní zdravotní péči” jsme já, René a Vítek s přehledem porazili protivníky. Po vyhlášení výsledků, zakončení turnaje, několika fotečkách a přesunu na nádraží přijel náš vlak. Po přestupu v Hranicích nás vlak zavezl na nádraží ve Valašském Meziříčí, a to byl konec školní akce. 

Dvě debaty jsme prohráli, tři vyhráli, a hlavně se nám podařilo získat cenné zkušenosti a nejrůznější rady rozhodčích k vylepšení našeho, podle mého skromného názoru, už tak skvělého výkonu. 

Činnost Debatního klubu  GFPVM je spolufinancována Městem Valašské Meziříčí.

Renáta Danišová, 2. E