Prvně bych chtěl uvést své poznatky, o čem vlastně celá akce byla a jaký na mě udělala celkový dojem. Při vybírání účastníků akce se upřednostňovaly 3. a 4. ročníky, a jak vyplývá z logického úsudku, bylo to z důvodu „nalákání“ studentů končících středoškolské studium, aby se poté vydali právě touto cestou. Já společně s Nikolasem Kubínem jsme se ale dostali i přes tuto limitu. Program se skládal hlavně ze seznámení s jednotlivými katedrami, které UP vlastní. To bylo vždy doprovázeno přednáškami, mezi které se vždy řadila ta, kterou vždy uvítal pan profesor z každé katedry. Poté jsme se prostřednictvím dalších přednášek dozvěděli o nejdůležitějších odvětvích a projektech, které katedry nabízely.

Pondělí bylo, jak to bývá vždycky, seznamovací a objasňující z pohledu, jak vlastně budou jednotlivé dny strukturovány. Byli jsme také seznámeni s místní menzou, která kupodivu vařila opravdu výborně. Po obědě se program strukturoval tak, jak vypadal po zbytek týdne, a to tak, že se jednotlivé skupinky začaly odpojovat a dostavily se na jednotlivé katedry, kde měly zrovna program. My jsme byli ve skupince FYZIKŮ, první den spojeni také s MATEMATIKY. BIOLOGOVÉ, CHEMICI A ZEMĚPISCI se ale vydali směrem jiným. Naše cesta započala na Katedře optiky, kde jsme byli seznámeni jak se samotnou katedrou, tak také s vysokoškolským životem jako takovým (jak fungují kredity, povinné a volitelné předměty, bakalářské a diplomové práce). Následoval seminář z matematiky společně s vysokoškoláky, kteří si jej vybrali. Velmi zajímavá byla také přednáška na téma: Kosmické záření. Poté nás uvítal pan profesor, jakožto hlava spojené katedry optiky. Jakmile hlavní část programu skončila, my se šli ubytovat na koleje Generála Svobody a jako další doplněk programu jsme zvolili procházku noční Olomoucí.

V úterý jsme zažili další výhodu (a možná zároveň i nevýhodu), která spočívá v tom, že sice se často začíná až v 9 hodin, zato ale se končí později než normálně na střední škole. Tento den nás čekal program v Holicích, konkrétně na Katedře biofyziky. (Holice je vedle Envelopy jeden ze dvou areálů, kde se nachází budovy UP). Opět den zahájil pan profesor, který zodpovídá právě za katedru biofyziky, a krátkým úvodem naznačil, co od studia biofyziky čekat, a jak bylo očekáváno, není to vůbec jednoduché. V rámci dne jsme se podívali na studium funkce proteinových komplexů pomocí elektronové mikroskopie. Poté také na měření fluorescence chlorofylu nebo na pár spektrometrů. Podívali jsme se také na to, jak se zkoumá lidský hlas, kde jsme se dozvěděli zajímavý poznatek, a to, že vlastně vše, co posloucháme, jsou matematické funkce. Po návštěvě holické menzy a pár dalších laboratoří bylo úterý u konce.

Středa započala v hlavní budově fakulty Palackého, konkrétně na oddělení optiky. První přednášku dne zprovoznil opět pan profesor, zodpovědný tentokrát za oddělení optiky. Poté jsme pokračovali například přednáškou o kvantové kryptografii, nebo dalšími, kde jsme se dozvídali hlavně o dalších využitích různých vlastností světla na pokusech a v praxi. Tento den byl zakončen přednáškou, kterou jsme absolvovali společně s vysokoškoláky, kteří zde normálně studují. Téma bylo Mechanika, a dokud pan docent nezačal matematicky odvozovat podstatu Newtonových zákonů, rozuměli jsme mu skvěle.

Čtvrtek byl dnem oproti ostatním mnohem více praktický. Z úvodních přednášek jsme se dozvěděli, že katedra experimentální fyziky se zabývá převážně třemi věcmi: studiem železa, Mössbauerovou spektroskopií a studií nanomateriálů. Jakmile nastala část praktická, dozvěděli jsme se, že budeme pracovat se sloučeninou, které se říká šťavelan železnatý. Po samotné přípravě jsme si vyzkoušeli například využít výsledný produkt v rentgenu a podívali jsme se také na nanočástečky právě této sloučeniny. Byl to kupodivu první den, kdy jsme skutečně využili plášť. Po nečekaném natáhnutí programu, jsme se unavení, ale nabití spoustou nových a zajímavých informací vrátili na koleje.

Pátek začal v místnosti, kde celá akce začala a následně i skončila. Po obdržení osvědčení o účasti na akci a vyplnění dotazníku, který zjišťoval míru naší spokojenosti v průběhu akce, jsme se vydali ke konci programu. Třešnička na dortu bylo ještě skvělé seznámení s oddělením optometrie. Vyzkoušeli jsme si totiž, jak se zjišťuje, které oční vady člověk má. Nechali jsme si také oči změřit, a podívali jsme se například na optický řez vlastního oka. Byli jsme také svědky toho, jak se řeže čočka, aby přesně zapadla do určené obroučky. Nakonec nás čekal oběd v menze, kde musím říci vařili po celý týden opravdu skvěle. Tak skončila naše týdenní výprava za poznáním v Olomouci.

Pavel Kučera, 4. E