Svoji třídu 1. A jsem poprvé uviděl ve čtvrtek 1. 9. 2022 ráno ve škole a už za hodinu jsme šli na vlak do Velkých Karlovic. Počasí nám přálo, a protože jsem opravdu nevěděl, kteří žáci patří ke mně, zdůraznil jsem, aby se hlavně všichni drželi ve skupině. To se podařilo, do Karlovic jsme i přes totální výluku na trati ze Vsetína dorazili všichni. Arriva nám dokonce přistavila speciální autobus, spíše tedy vlakobus.

V Penzionu Gaudeamus nás přivítala paní kuchařka, a po rychlém ubytování jsme dostali na talíře první vydatné jídlo. Pak jsem vyhlásil krátký výlet na kapličku téměř po rovině. Samozřejmě všechno bylo jinak, ale to jsem svým milým žákům nemohl hned říct natvrdo. Šli jsme pěkně do kopce a obešli jsme nakonec kapličky tři, ale věřím, že se pochoďák všem líbil. Pan kolega Ludvík Indrák putoval také statečně a podal společně s námi vynikající sportovní výkon.

Tím jsme si všichni zasloužili další porci jídla, po kterém jsme zůstali sedět společně v jídelně a povídali jsme si. Večer nám uběhl rychle, později v čase volna někteří hráli kulečník nebo karty. Myslím, že během celého dne úspěšně probíhalo neformální seznamování a druhý den ráno už z prvotního chaotického shluku teenagerů začala vznikat další slavná třída našeho milého sto padesát let starého gymnázia.

Po snídani jsme probrali třídnické věci, protože toho bylo hodně a také jsme zvolili paní předsedkyni a pana místopředsedu, kteří budou naši třídu zastupovat ve škole. Rozdělili jsme se na výtvarku a na hudebku a domluvili jsme obsazení šatních skříněk. Protože sluníčko opět lákalo ven, šli jsme se podívat na dřevěné sochy valašských řemesel a pak do lesa na Elingerovu zdravotní stezku. V lese bylo nádherně a někteří si i zacvičili s činkou upevněnou na řetězu.

Při návratu domů posilněni dalším výborným jídlem jsme si dali i zmrzlinu a domů jsme dorazili v pořádku, což je nakonec nejdůležitější. Děkuji svým žákům za výborné chování a věřím, že se nám společně bude ve škole dařit.

Třídní učitel Pavel Daniš