Když jsme se dozvěděli, že půjdeme na protidrogový vlak, tak jsem byla dost mile překvapená. Slyšela jsem, že je to super projekt, a že tam určitě máme jít.

Celé úterý (den, kdy jsme měli jít na vlak) bylo dost pohodové… PRVNÍ HODINA… BRUSLÁK… DALŠÍ HODINA, rychle na oběd a vyrážíme na vlak. Teda jenom první skupina, byli jsme totiž rozdělení, abychom se tam vešli. Když jsme došli na vlakové nádraží, tak jsme asi ještě pět minut čekali, než nás pustí dovnitř. Musím říct, že čekání bylo dost příjemné…. Ano byla sice zima, ale dostali jsme čaj a ještě banán. Po dopití čaje jsme se přemístili s rouškami dovnitř vlaku.

V první části jsme vyplnili dotazník s otázkami na naše koníčky atd. Poté jsme se přemístili do vagonu, kde nám pustili první část pravdivého příběhu, který jsme měli v následujících 45 minutách prožít. Tato část příběhu byla uvedení do děje. Dozvěděli jsme se jména hlavních postav. V průběhu první části byly hlavní postavy v baru. Tam se film zastavil a my se přemístili do dalšího vagonu. Jestli si někdo tipoval bar, tipoval správně. Byl to bar a my se v něm dozvěděli, kolik ušetříme peněz, když nebudeme kouřit. Jen tak pro představu, za rok je to jako jedna výplata.

Následoval další vagon, tentokrát zase vagon, kde jsme zhlédli další část filmu. V průběhu jsme ještě odpověděli na otázku, jak bychom se rozhodli my a následně jsme viděli, jak se rozhodl někdo ve filmu. Nebudu vám tady prozrazovat, co se dělo v dalších vagonech... Chci vás totiž nalákat na návštěvu vlaku, ale řeknu aspoň to, že vlak měl vagony udělané tak, že jste zhlédli kousek filmu a pak jste se přesunuli do dalšího vagonu právě třeba s tím barem nebo doupětem závislých lidí, které teda nebylo moc lákavé. Mohu ještě prozradit, že někteří z nás skončili i v cele. Ve vagonech, kde se promítal film, byly zdi udělané jako tkáně lidského těla a my jsme tak mohli vidět, jak postupně černají.

Pak jsme se posunuli do vagonu se stromem života, kde jsme viděli, kolik toho ještě máme před sebou (hodně, ale to všichni víme). Celé jsme to zakončili ve vagoně, který byl jako klubovna a tam jsme doplnili poslední otázky. Taky za námi přišel pán, který stojí za vznikem tohoto projektu. Řekl nám, že to celé vzniklo díky jeho kamarádovi (jedna z hlavních postav celého příběhu), který byl drogově závislý. Myslím si, že celý tento projekt byl a je velmi užitečný. Doufám, že to pomůže spoustě lidem, kteří by se třeba ocitli v situaci, kde jim někdo bude nabízet nějakou drogu. Celé to bylo moc dobře zpracované.

Na závěr bych chtěla poděkovat policistovi, který nás provázel po vlaku, těm, kteří tento projekt vymysleli a taky naší paní asistentce, která s námi byla a vyfotila i pár fotek. Až zase protidrogový vlak přijede, určitě neváhejte a zajděte se podívat.

Štěpánka Hauserová, 1. E