Na začátku září mi Tomáš psal na Messenger: „Hej dube! Nechceš do Prahy na nějakou chemii? Viděls, co dal Groh na Teamsy?“ A já jsem si řekl proč ne, a tak nás zapsal. Měsíc utekl jako voda a my (až skoro nelidsky brzo) seděli ještě s paní učitelkou Halaštovou v expresu do Prahy. Na dopoledním programu bylo představení jednotlivých kateder, které nás jako studenty posledního ročníku vlastně docela dost zajímalo, avšak bohužel zatím ani jeden z nás nemá svou existenciální krizi vyřešenou. Ale chemii máme fakt rádi! První zážitek v menze ohodnotila paní učitelku jako 1/5, na druhou stranu, ať nekřivdíme, tak jídlo bylo zadarmo a večere a další oběd už dobrý byl. A občerstvení a vlastně „jak se starali“, to byla krása. Kromě toho internetu...  

Učitelé měli odpoledne další blok přednášek, ale já s Tomem jsme začali ve sklepě v laboratoři organické chemie. Syntetizovali jsme vlastní methyloranž a pomocí ní stanovovali neutralizační kapacitu pitné vody. Po organice nás čekala moderní laboratoř biochemie. Zde jsme si vyzkoušeli několik menších pokusů, ale hlavně zjistili, co všechno ve škole nemáme a vlastně to hrozně potřebujeme. Časem se možná dočkáme i spektrofotometru a elektronového mikroskopu, ale věřte nám, automatickou byretu a automatické pipety potřebujeme opravdu všichni!  

Stále bojujete s chiralitou? Možná pomůže fakt, že třeba taková škrabka na brambory chirální je. S problematikou chirality herních karet ale stále bojujeme podobně jako s obecným řešením ťukacího algoritmu. 

S přicházející nocí a odcházející pozorností musela přijít poslední ulehčující přednáška. Vlastně spíš show. Pro naše pobavení si přednášející z katedry didaktiky hráli se střelným prachem, kationty kovů a vším možným, co hodně, rychle a efektně hoří. 

Zbytek večera naše tříčlenná valmezská delegace pracovala na prohlubování vtahů a poznávání krás hlavního města. A asi bylo i dobře, že jsme tak na kolejích strávili co nejmenší časový interval. Nějak na nás s Tomem zapomněli, což vyřešili umístěním na karanténní pokoje. Systému hodnocení ubytovacích zařízení nerozumím, takže si netroufám odhadovat, kolik „hvězdiček“ by kolej Vltava dostala. (pozn. Sháníme spolubydlícího do privátu. :D) 

Ráno jsem se stihl učesat jen já, ale Tom to povýšil ještě na jinou ligu. Nestihl najít ve zmatku zamýšlený vrchní díl, a tak šel ve fešném triku „Univerzita Karlova" ve velikosti S, které jsme dostali při včerejším přivítání. Asi jste pochopili, že jsme vstávali brzo a že se nám nechtělo, to ale není tak úplně pravda, protože velikou motivací pro nás byla snídaně a káva v přednáškové místnosti. Přiznám se, v životě jsem tolik fornetti nesnědl. 

Ze startu nás paní proděkanka motivovala slovy o výstavbě nového komplexu a strhnutím současné menzy se zemí. Dopoledne měli cvika pro změnu učitelé, pro nás byl připraven blok různých přednášek. Vyjmenovávat je by bylo asi zbytečné, nadneseně bych to shrnul, že se skoro všichni snaží vyléčit rakovinu. Ale zcela vážně: témata byla různá průběžně ze všech kateder a všechny přednášky se nám líbily. 

Odpolední společný Kahoot knihovny chemie se nám nevydařil úplně na 100 %, ale samozřejmě jen abychom pak nemuseli chodit přes celou školu pro jedny ponožky pro výherní tým... Dostali jsme papír, že jsme tam ty dva dny byli a něco se snad i naučili, a vydali se na poslední blok cvičení. Paní profesorka se loučila nějak takto: „Smrdíš.“ Tak se ptám: „Čím?“ A ona se smíchem: „Chemií.“ Měli jsme s Tomem cvika z  anorganické chemie, konkrétně jsme si hráli s halogenidy kovů. Do trojice jsme dostali kluka z pražského gymplu, o kterém jsme se dozvěděli překvapující, a to, že je v chemické laboratoři роdruhé v životě, že u nich cvičení nemají. Tak si od teď všichni pobytu v krásném bílém plášti všichni važte a užívejte všech těch minut se zkumavkou v ruce. Poprvé jsme filtrovali přes fritu a Tom to při čištění zhodnotil slovy: „To je horší než spálený kotlík." Pro kontext je asi nutno doplnit, že jsme oba hrdí členové turistického oddílu. 

Z krásné laboratoře jsme odcházeli s vítězným pocitem, jelikož jsme ze stejné úlohy měli výtěžek vetší o 2 % než naše paní učitelka. (Pozn. paní učitelky: U výtěžku nezáleží jenom na kvantitě, ale i na kvalitě.) 

Celou akci uzavírala přednáška o zeolitech s polským přízvukem pana doktora Mazura. 

Ani nám to nepřišlo, ale už byl konec, uteklo to jako fluor ze skleněné baňky opravdové tabulky prvků. Akce se nám moc líbila a všem ji do budoucna můžeme doporučit. Poděkování patří PřF UK a hlavně naší paní učitelce Halaštové, že si to s námi tak užila a dobrovolně za nás měla zodpovědnost.  

Rozloučení bylo jako z dojemného filmu. Scéna, když někdo sedí v metru a navždy odjede do zapomnění. My se však potkáme zase v semináři a při olympiádě (kterou těžce nestíhám).

S Tomem jsme jeli z Prahy na podzimní prázdniny do Českého středohoří a paní učitelka vylepšit své Deutschkenntnisse. 

Adam Tvrz , 6. E