Ráno 13. 10. se skupina mladých geologů setkala na vlakovém nádraží ve Valašském Meziříčí.  Náš hvězdný tým má pět členů, v čele s kapitánem Patrikem Pernickým ze 2. A, dále Radovan Lev, Jakub Šnajdr a Marek Šnajdr ze 4. E. A pak jsem tu já, Renáta Danišová z 1. E. Jako pedagogický dozor s námi po menším přemlouvání jel pan profesor Daniš, který nás slavnostně poučil o pravidlech školního řádu. A tak Šutráci v čele s velkým Šutrem vyrazili na dlouhou a únavnou cestu až do Radvanic v Královéhradeckém kraji.

Vlakem jsme dojeli do Olomouce a spěchali jsme na místo srazu, odkud nás vyzvedl autobus určený pro tuto akci. Za okny autobusu ubíhala krásná česká krajina, ale někteří dali přednost spánku před výhledem. Po několika hodinách nás uvítalo poklidné městečko Radvanice.

Hned po rozdělení do pokojů začala práce v podobě obsáhlých přednášek vedených profesory z Masarykovy Univerzity. Soutěž se skládá ze dvou částí, geologické a ekonomické. První několikahodinová přednáška byla zaměřená na geologii, po krátké pauze následovala ekonomie. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých a užitečných věcí, nejen k soutěži. Pro týmy bylo nachystané lehké občerstvení, také jsme si po celou dobu mohli dát vodu, kafe nebo horký čaj. Před večeří se dostavil zasloužený odpočinek. Po jídle nám pan profesor řekl ještě několik důležitých věcí, potom přednášku převzala paní, která za námi přijela až z Bruselu. Pustila nám krátké video o využitelnosti nerostů v běžném životě a ukázala nám výukovou hru Briefcase, ve které se můžeme podívat do některých dolů ve světě.

Ráno nás čekala skvělá snídaně formou rautu. Po rozdělení na dvě skupiny nám ukázali rekultivovanou krajinu po těžbě v Radvanicích. Jako poslední jsme šli na exkurzi do měděného dolu Bohumír. Paní lektorka si pro nás nachystala odbornou přednášku o životě horníků v různých dobách a způsobech těžby. Objevilo se i několik dotazů, bohužel na ten o úmrtnosti horníků při odpalování chodeb výbušninami jsme nedostali odpověď. Jako cestu ven z dolu jsme si zvolili větrací šachu, takže jsme šplhali 15 m po kluzkých dřevěných žebřících. Potom už bylo jen rozloučení s profesory a organizátory, skvělý oběd a cesta domů mohla začít.

Autobus nás dovezl do Olomouce a už jsme chytali nádražní wifi a hledali vhodný spoj. Plán byl jet do Přerova a tam přestoupit, ale samozřejmě nám vlak ujel, cesta pokračovala do Hulína, kde naštěstí vlak teprve přijížděl. Po náročné sedmihodinové cestě jsme konečně stáli na vlakovém nádraží ve Valašském Meziříčí a pan profesor Daniš oznámil konec školní akce.

Napsala Renáta Danišová z 1.E