Po odchodu mých proslulých Dubínků, na které si pamětníci jistě vzpomínají jako na statečné obhájce cti naší školy na bojištích programátorských a informatických vůbec, se možná zdálo, že jsme jako informatická velmoc ztratili jméno. Dnes se ale chci chopit klávesnice, abych navázal na zprávu z poslední dubínkovské akce, která proběhla před dávným rokem. Úplně první místo jsme sice tehdy z celostátního kola soutěže v programování mikrořadičů Merkur perFEKT Challenge nepřivezli, ale už tehdy jsem vyjádřil přesvědčení, že mezi námi povstanou noví bojovníci a nové bojovnice, kteří toho v AJTÝ dokážou hodně. A zase jsem měl pravdu! Ale to mi nevadí, jsem na to zvyklý a naučil jsem se s tím žít.

Do onoho deštivého, zataženého a slunečním svitem zalitého čtvrtku (jedná se o oxymóron, kdyby to jako někdo nepoznal), jsem se probudil rozpolcen na romantický způsob. Tolikrát jsme už s našimi programátory nasedali do nejrůznějších dopravních prostředků, vstávali jsme do slunečných dnů i do deště, do horka i mrazu, trnuli jsme hrůzou, že zase někdo zaspí a porušili jsme kdejaký příkaz. Mise však měla vždy jasnou formu: vstát, odjet, přijít, vidět, zvítězit a užít si raut. To všechno bylo letos jinak. Tak jako naše křemíkové kámoše občas paralyzuje nějaký ten virus, byli jsme letos paralyzováni my lidé. Všechny přípravy týmu, které by mi jinak nedaly spát už od Vánoc, šly tak nějak mimo mě. Má historická úloha spočívala v tom, že jsem oslovil tři mladičké vojíny, kteří se měli navázat na úspěchy, jimiž jejich předchůdci děsili své programátorské protivníky po celé republice a nejspíš i v Rusku a v Číně. Ale to je tajné. Na můj tetřeví zpěv zareagovali mladí bijci z 5. E. Do kategorie PROGRAMOVÁNÍ se rozhodl vnést vzruch Tonda Masopust, v PROGRAMOVÁNÍ WEBU se odvážil postavit výzvě čelem Hai Phong Tomáš Nguyen a v dosud exotickém PROGRAMOVÁNÍ MIKROŘADIČŮ, vyhrazeném nerdům z průmyslových škol, slíbil rozvířit kalné vody Joshua Crofts. Zvlášť z rozhodnutí Tomáše a Joshuy jsem se posadil na zadek, tedy byl bych se posadil, kdybych už nebyl seděl. Vím, že jsou šikovní, ale taková odvaha!!! No to se přece nevidí!!! Dalším neznámým územím, které jsme měli poznat, bylo absolvování této soutěže online. Prostě všude samé novinky, které nahlodávaly moji již tak křehkou psychickou kondici a dováděly mě k takové té covidové anxietce. Vzpruhou mi byly pouze dvě jistoty. Vlak dnes žádnému ajťákovi neujede a hladinu cholesterolu si na žádném rautu nepokazím.

Den soutěže byl pro mě jako každý jiný. Od rána jsem pilně plel a kultivoval své malé počítačové políčko a čekal jsem, co přinese odpoledne. Mí svěřenci zatím kdesi v éteru zápasili s konkurenty z celého Zlínského kraje. Srdce mi tlouklo tak hlasitě, že jsem ani nevycházel z kabinetu, abych nepoplašil holuby, bezstarostně poletující kolem oken chodeb. Tlouklo pro Tondu, Tomáše a Joshuu. Jejich úlohy nebyly snadné, ale kdyby to bylo moc lehké, tak bychom se stejně urazili. Mladí weboví programátoři měli napsat kód, který by ve webovém prohlížeči zobrazil semafor s automaticky přeblikujícími barvami a pak naprogramovat hru 2048. Tyto úkoly platily i pro kategorii programování. Avšak programátoři navíc museli vytvořit program, který umí prohledat stavové pole a vypsat z něj data uložená na vybrané pozici, a program, který umí tvořit hash. A krotitelé mikrořadičů? Ti si zgustli na tvorbě hry nazvané vtipně „Souboj tlačítek“. V podstatě šlo o přístroj, který umožní dvěma soutěžícím otestovat, který z nich za 20 vteřin dokáže vícekrát zmáčknout tlačítko a pomocí diod je informovat o stavu hry.

Prostě žádná sranda. Třeba jenom pochopení pravidel hry 2048 mi trvalo tak asi půl hodiny a z tak se mi při její analýze přehřál procesor, že mi z toho zešedivělo 1F16 vlasů (pokud by ten hexadecimální zápis byl příliš těžký, raději ho zde ještě uvádím v převodu do binární soustavy, aby byl i pro mladší kolegy srozumitelný: 000111112). Nejnovější generace procesorů našich soutěžících doplněná obří a rychlou primární i sekundární pamětí však nezklamala a dva z nich si dokonce zakusili pocit olympioniků stoupajících na bednu. Tomáš skončil ve své kategorii třetí a Joshua ovládl v souboji hodném filmového zpracování s rozdílem jediného bodu kategorii mikrokontrolerů. Přejeme našim borcům vítězství v národním kole.

Mgr. Ludvík Indrák