Je obecně známo, že věci, které nepotřebujeme, neplní již očekávanou funkci, máme k nim vztah nebo je nám prostě jen líto věci vyhodit, odsuneme na patřičné místo. Jaké to je ale potěšení, když člověk věci zase objeví a při jejich probírání nalezne něco vzácného? Když pan školník při vyklízení jedné části půdy narazil na několik desítek krabic, zhrozil se. Proces řešení, co s materiály dělat, započal.

Krabice s listinami jsme nanosili do auly a společně jsme se dali do díla. Vytvořili jsme několik sekcí a začali třídit dávno zapomenuté spisy, knihy, výroční zprávy, metodické a ředitelské příručky, které měl například v rukou ředitel Nedbálek. Krabice obsahovaly časopisy z profesorské knihovny a kabinetů, nejstarší ještě z konce 19. století, z toho vyplývá, že se s nimi škola stěhovala v roce 1948 na Šafařku (tehdy ještě učitelský ústav) a v roce 1973 zase zpátky. A ačkoliv na nich bylo napsáno „vyřazeno“, zatím je nikdo naštěstí nevyhodil… Aby stále jen tak neležely ladem, rozhodli jsme se část materiálů darovat. Rozpravy české akademie věd od konce 19. století do 40. let 20. století poputují do Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně, pedagogické publikace a časopisy od konce 19. století do 60. let 20. století do Muzea Komenského v Přerově, filologické časopisy a odborné knihy na katedru bohemistiky FF UP Olomouc, různé časopisy z 1. poloviny 20. století do SOkA Vsetín a odborné časopisy do Muzea regionu Valašsko a dalších institucí.

Bc. Jana Poláchová