Když jsem nastupoval do autobusu, věděl jsem o československých legionářích snad jen to, že existovali a že to byli chlapi nesmírně odvážní a silní. Zaplatili jsme řidiči osm korun českých a jeli jsme po silnici proti proudu Rožnovské Bečvy. Díky této exkurzi, za jejíž organizaci děkujeme paní Mgr. Blance Šlerkové, která měla jízdné poněkud dražší, jsme se měli dozvědět nejen o významu našich legií pro chod historických událostí, ale především jsme se chtěli seznámit s každodenními lapáliemi pánů legionářů.

V momentě příjezdu autobusu na nádraží v Rožnově jsme již špehovali koleje, protože nás zajímalo, jak takový legiovlak vypadá. Byla to souprava o několika vagónech, z nichž každý měl pro legionáře jiného využití. Nejprve nás posadili do vozu promítacího, kde nás pomocí krátkometrážního dokumentu seznámili se základními údaji o československých legiích. Něco jsme věděli, něco ne a něco jsme samozřejmě zapomněli, protože gymnazista se na gymnáziu naučí především potlačovat učivo staré, aby se mu do hlavy vlezlo učivo nové.

Po zhlédnutí filmu se nás ujal statný legionář, který je skutečným potomkem jednoho z bojovníků za samostatnou vlast. Nejprve nás vedl vozem, kde se spalo a vyprávěl, jak při tuhých ruských zimách legionáři spící u zdi nešťastně přimrzávali. Zatímco klimatické podmínky v údolí Rožnovské Bečvy nebyly nijak nepříjemné, při představě, že na tuhé Sibiři klesaly teploty i padesát stupňů pod nulu, začínala být zima i mně. Další vozy sloužily jiným účelům. Řazeny byly vagony poštovní, velitelský, nemocniční a pochopitelně nesměl chybět vůz obranný.

Je zapotřebí připomínat si skutky padlých hrdinů, a i když jsme na to my gymnazisté zvyklí, tak je nezapomínat. Můžeme být jen rádi, že žijeme v době, kdy nemusíme prožívat strasti války, které nejsou srovnatelné s jakýmikoliv problémy, které denně řešíme. I legionáři se sice bavili. Měli rádi jídlo, zpěv i zdravotní sestřičky, které pro ně byly nepostradatelné. Jenomže neustále byli svědky tragických úmrtí a všech těch zbytečných zranění, která válka přinášela.

Nebudu vám dále povídat příběh těchto vytrvalých a statečných mužů, protože pokud jste to v úterý nestihli, chtěl bych vás pozvat na návštěvu tohoto vlaku, který do konce týdne bude pevně stát u rožnovského nádraží. Příští týden se rovněž neusadí daleko, neboť jen přejede na Vsetín, takže historie na vás čeká. Objevujte ji!

Erik Zabrucký, 4.B