Adapťák poprvé

5:30, mamka mě z postele vyhání,
ach, jak já nenávidím ranní vstávání.
Mytí zubů kombinuju se snídaní,
o nástupu na gympl mám jisté váhání.
Vlak na nástupišti nedočkavě stojí
a mně se další špatné myšlenky v hlavě rojí.
Do přeplněného vlaku vstupuji s lehkou nechutí,
výlety s gymplem mi nejsou moc po chuti.
V Karlovicích vysedáme,
na cestu k penzionu zatím nenadáváme.
To jsme totiž ještě netušili,
co na nás Broňa s Janou ušili.
Prý to dnes bude jen krátká stezka,
pak však přišla od T-Mobilu esemeska.
Nerada svou energií na čtení zprávy plýtvám,
avšak zjišťuji, že T-Mobile mě na Slovensku vítá!
Někteří už nemohou, někteří se ztrácí,
naštěstí však po zelené se všichni domů vrací.
Unavená po večeři, chce se mi spát,
místo toho jsem nucena básničku psát.

Autorky: Bětka a Zuzka

Adapťák podruhé

Sraz 6:55,
už není cesty zpět.
Největší skupina na vlakáči,
ostatní kolem jen oči protáčí.
Místa na sezení moc není,
v dalším vlaku se to však změní.

Ubytování a vybalení,
jdeme ven na seznámení.
Hod balónkem jsme zvládli celkem dobře,
chytání na tom bylo trochu hůře.
Opakovali jsme jména pořád dokola,
možná by byla lepší ta hospoda.

Po obědě bez spánku
vyrážíme do chládku.
Celá třída po značkách,
pár lidí i na vážkách.
Náhle přijde křižovatka,
kluci „Hele, to je zkratka.“
Nahoře jsme je až potkali,
hustým lesem se prodrali.

Po zelené zpátky jdeme,
kluky zkratka opět svede.
Naše cesta vede do hospody,
kluci mezitím najdou nové vchody.
Nakonec jsme se všichni sešli,
do časového programu jsme se vešli.

Autorky: Terka, Vendy, Verča