Atmosféru dnů kolem 14. a 15. března roku 1939 v našem městě i na gymnáziu zachycují vzpomínky tehdejších přímých účastníků.

„S nedůvěrou vyslechli občané na Valašsku dne 14. března 1939 večer zprávu, že německé vojsko přešlo v Moravské Ostravě hranice a pochoduje do ulic města. S pocitem zadostiučinění pak byla přijata zpráva, že posádka československé armády v Místku se jim postavila na odpor a po přestřelce je odrazila. Ale zároveň se zprávou, že president dr. Hácha byl Hitlerem povolán do Berlína, přišel rozkaz, aby československá armáda nekladla pronikání Němců odpor. Po prvním zklamání přišlo další, nové a ještě hroznější – Němci obsazovali Československo. “ (Antonín Macháň, odbojář)

Ve středu 15. března 1939 dorazily ozbrojené německé jednotky i do našeho města. Možná si dnes těžko dokážeme představit pocity, které lidé u nás prožívali jen půl roku po té, co s nadějí a skutečným odhodláním nastupovali při mobilizaci na obranu československých hranic.

„Do okresního města Val. Meziříčí přijelo Hitlerovské vojsko v pozdních odpoledních hodinách. Nevítal jej nikdo – nebylo proč. Pouze na radnici na Náměstí byl z půdního okénka vystrčen praporek a to ještě obráceně hákovým křížem. Byly z toho nepříjemnosti. Občané nevyšli do ulic, ani na Náměstí, a jen nenápadně a skrytě ze svých bytů se slzami v očích sledovali příchod nepřítele. Místní Němci zvedali hlavy. Určitá část hitlerovského vojska obsadila čsl. Vojenská kasárna pěš. pluku čís. 40 v místě.“ (Jan Smutek, četnický nadstrážmistr ve Valašském Meziříčí)

Němci obsadili nejen zdejší kasárny, ale také sokolovnu, Lidový dům, Schlesingerovu továrnu a místní školy. Ubytovali se i v gymnaziální budově, jak v almanachu z roku 1946 vzpomíná se stále patrným rozhořčením profesor Jan Rezek.

„Posléze přišel den 15. března, den okupace a nesvobody, kdy německé vojsko vtrhlo do našeho města a ubytovalo se v gymnasijní aule, tělocvičně (dnešní jídelna) a profesorské knihovně. Po dvou týdnech uvolnili němečtí vojáci tělocvičnu a 16. dubna se odstěhovali i z auly a profesorské knihovny. Štěstí, že jejich pobyt ve škole trval jen krátce. Podávám ukázku, jak „působili“ tehdy v profesorské knihovně gymnasijní. Rozebrali k všelikým účelům lístkový katalog: hlavní inventář, mohutnou knihu, dávali si vojáci při spaní pod hlavu a úplně vytrhli vnitřek z pevné, polokožené vazby. Na velkou knihu, tak zvaný pokračovací inventář, kladli umyvadlo s vodou, v němž se myli. Bydlili tam vesměs němečtí poddůstojníci, z nichž jeden vepsal do gymnasiálního seznamu knih: „Ad. Hitler, Mein Kampf.“ Chtěl patrně naznačiti, že tato perla německé literatury neměla by v naší knihovně chyběti.“

Bohužel, jak se brzy ukázalo, doba, která měla nastat, přinesla mnohem větší strasti a ztráty, než jen poničení jedné pečlivě vedené školní knihovny.

Mgr. Alžběta Zetková