Naše cesta za dračím pohárem započala 7:30, kdy jsme se s panem profesorem Blablou a paní Heřmanovou shromáždili před budovou našeho vlakového nádraží. Ve vzduchu bylo cítit nadšení a touha vyhrát. Nasedli jsme tedy do osobního vlaku, kde jsme řešili strategii, která nám pomůže k výhře. Zkušenosti z minulého roku nám dokonale posloužily k sestavení rovnoměrně rozestavěné posádky. Sepsali jsme soupisku a vymysleli název našeho týmu POJĎME NA TY ŠVÉDY, který zastrašil naše protivníky natolik, že se báli s námi soupeřit. Vybavily se jim vzpomínky na Vikingy, kteří se s nikým nemazlili. Jejich lodě byly tak dobře zkonstruovány a síla kormidelníků byla tak velká, že z dalekého Švédska dorazili až do Ameriky. Když název napovídal, že se nebojíme ani Švédů, skoro vzali nohy na ramena.

Při příjezdu na zastávku Hranice město jsme si vzpomněli na minulý rok, kdy jsme plní očekávání čekali, co nás čeká. Teď již tomu bylo jinak. Věděli jsme, jak se postavit soupeřům. Prošli jsme se krásným městem Hranice, a jakmile jsme dorazili na loděnici, cítili jsme tu krásnou atmosféru. Do teplého větru vanoucího z jihu hrála zremixovaná muzika, která nás nutila hýbat svýma nohama do rytmu.

Jakmile nastal čas závodu, zazpívali jsme si píseň Keď som bol v Šaryšu, jejíž důraz na každou dobu a intenzita zpěvu v nás uvolnila adrenalin hromadící se v našem těle. Přenesli jsme adrenalin do pádel a naše loď se hnala kupředu. Velkou výhodou bylo mít v týmu silné zadáky, kteří lodi dávali směr. Naši profesoři loď vedli skvěle. Při průjezdu cílovou rovinkou se nám vykouzlil úsměv na tváři a radost z podaného výkonu. Šli jsme si odpočinout k našemu místečku. Muzika nás však nenechala dlouho ležet. Rozhýbala nás natolik, že jsme si užívali každý tón, který reproduktor vydával.

Závody nás však čekaly ještě tři. V každém závodě jsme předvedli mimořádný výkon. Bylo neuvěřitelné porovnávat časy s minulým rokem. Zlepšení bylo znatelné. Uvědomili jsme si, jak nás gymnázium rozvíjí ve všech směrech.

Nakonec jsme se umístili šestnáctí z více jak dvaceti týmů. Oproti minulému roku, kdy jsme obsadili místo poslední, bylo znatelné velké zlepšení a pokrok v každém z nás. Bylo krásné sledovat naši spolupráci, při které se objevil týmový duch.

Dračí lodě nám vždy dávají spoustu zkušeností. Nejde jenom o to vyhrát, ale užít si krásné okamžiky se třídou. Spolužáci si dračí lodě nemohou vynachválit. Tento rok jsme o nich vždy mluvili jako o něčem mimořádném, co spojuje naši třídu. Velice bychom si přáli zúčastnit se dračích lodí i další rok.

Touto cestou bychom také chtěli poděkovat panu řediteli, že naší třídě umožnil se zúčastnit tohoto závodu.

Ondřej Pospíšil, 2. B